Usedám k papíru, k listu beze šmouhy. Točím se ve víru, a píši svoje touhy. Touhy, co zůstanou navždy skryty, touhy vzdálené jsou od paní reality. Touhy, co změní se, když víčka spadnou. Pak každá odpověd změní se v chladnou. Odpoved od víly chladné jak květ, do tváře nevidouc, znám ji snad stovky let. Vzdálené stovky mil, blankytné oči jsou, jinak bych políbil tvářičku líbeznou. Sám sebe pak se ptám, skutečnost, nebo sen? Odpoved naskytne nový den. Nic horšího snad není, než tohle špatné probuzení. Probuzení, jenž vzalo mi nejlepší snění, za vílu dal bych celé své jmění. Všech svých statků bez váhání, vzdal bych se za setkání, s vílou spanilou.
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
Tvůj úsměv
Jak jsi krásná, když se tvoje tvář směje, září jako slunce a na duši z toho hřej...
Reklama
Stále to samé, je to jen zdání, zdání, že klame. Co klame neklamně jakoby nesna...
Hledání lásky
My dva se hledáme, má lásko! Hledáme a nemůžem se najít, snad přilákám tě svou b...
Jak jsi krásná, když se tvoje tvář směje, září jako slunce a na duši z toho hřej...
Reklama
Stále to samé, je to jen zdání, zdání, že klame. Co klame neklamně jakoby nesna...
Hledání lásky
My dva se hledáme, má lásko! Hledáme a nemůžem se najít, snad přilákám tě svou b...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva