TY (báseň pro Pavla)

Přišel jsi jak krásný sen
a rozzářil můj šedý den.
Zůstali jsme v objetí,
snad celé dlouhé století.

To štěstí se nedá popsat,
až mi srdce začlo hopsat.
Od té chvíle krásné,
musím psáti básně.

A druhý den přišla sprcha,
kde se vzala tahle mrcha?!
Všechno hezké zkazila
a mě smutnou nechala.

Nic mě ale nezastaví,
protože, jak básník praví:
"Láska nezná hranice"
Miluji tě ještě více!

Měla jsem ráda pár mužů,
ale ty jediný, dohnal jsi mě k básnění
a teď je to k zbláznění.

Musím na Tě myslet stále,
vidím tě jak svého krále,
krále zvířat i srdcí.
Jen ne toho mého,
ale já nechci jiného!

Miluji tě víc než sebe
a to tě teď hodně zebe.
Snad přijde ten správný čas
a bude oheň plát v obou nás.

A když nepřijde,
budu se soužit,
životem se jen tak ploužit
a dělat jen co se musí,
dokud mě to neudusí

Mám tě ráda, teď to víš,
Je to se mnou ale kříž.
A na tobě, jak s ním naložíš.

Budu čekat, třeba roky,
dokud mi nenapíšeš sloky,
o tom, jak máš mě rád...