V podvečer v zahradě,
jasmín omamně voní,
princezna krásná na hradě,
smutně hlavu svou kloní.
Snad na svého prince čeká,
až vrátí se jí z boje.
Že by nepřijel - toho se leká,
chce rychle zahnat chmury svoje.
Smutno je v chladných zdech,
sluníčko tak silné zdi neprohřeje,
z komnaty je slyšet smutný vzdech,
ani láska princeznu nezahřeje.
Na stole usychá větvička jasmínu,
po milém, tolik se jí stýská,
na sobě šaty barvy karmínu,
chce věřit, že na lepší časy se blýská.
Z dáli je slyšet dusot koní,
se svou družinou princ se vrací,
přijel si pro lásku, jenom pro ni,
v objetí i polibcích, se oba ztrácí.
PeopleSTAR (30 hodnocení)