Vina.

Na rozbouřených vlnách seděla,
V očích žal a smutek,
A slza jí po tváři stékala
Pro ten strašný skutek.

Vlasy jí vlály ve větru
A tvořily černou clonu
A toužíc po světlu
Bojíc se skonu

Zpívala tóny, jenž srdce chudáka ničí
Hleděla se strachem do nebes
A její příběh, jak zničila život něčí
Přinášel ostatním jen hrůzu a děs.

Příběh, který mrazil,
Příběh krátkého života,
Kterému nikdo neuvěřil,
Kterému chyběla dobrota.

Když dozpívala verše o tom
Co, jak, proč udělala
A Jak se cítila potom,
Tak do hlubiny skočila.

A zmizela ve víru
Do tmavých vln,
Do jiného vesmíru,
Který je nenávisti pln.

A žije tam, žije tam dodnes,
Šťastná, jako nikdy předtím
Ráda, že jí nevzaly do nebes
Pyká v pekle za svůj zločin.

Cítí v srdci, že to tak správné je,
Že vinu svou musí jen ona nést
Že ten, kdo chladnokrevně zabije,
Musí si v pekle odpykat svůj trest.