Vzdálené břehy

Loď na vlnách se kolébá
a po domově se tolik stýská.
Občas jen křik racků sem doléhá
i když pevnina není zas tak blízká.

Moře je klidné a s vlnkami si povídá,
zdá se, že je plné lásky a něhy.
Všude jen voda, kam se člověk podívá,
přesto je smutno a vzdálené jsou břehy.

Tolik toužím po tobě, lásko má,
ani nevím, kde naše loď zakotví.
Jen ve spánku se mi o tobě často zdá,
sílu mi dáváš - o mém stesku se nikdo nedoví.

Proč ses zamilovala právě do námořníka?
Dobře víš, že hned tak se k tobě nevrátím.
Mohla sis vybrat klidně třeba převozníka,
ale přesto věřím,že lásku tvou neztratím.

Vzdálená jsi lásko má, vzdálené jsou břehy
a já ve dne v noci na tě vzpomínám.
Jak hřála by mne tvá náruč plná něhy,
s přáním, bys v noci přišla ke mně - usínám.