Vzpomínky

Když slunce směle za obzor zapadá,ty se na mě díváš a často to vypadá,že slunce brzy zapadne a ty se otočíš,své oči sklopíš a řekneš,že se ke mně nehodíš.Nehodíme se k sobě,to už dávno vím,chci to změnit,a proto i ve dne sním.Sním o krásném princi,co by mě miloval a srfdíčka mi na každou část mého těla maloval,co by mi každý den nosil do náruče růže a koupil mi boty z dračí kůže.Hloupý sen malé holčičky,které nikdo nechce utřít její slzičky,slzičky stékající po tváři a tvář,kterou každý uráží.Dnes večer neusnu a nebudu se smát,ve svých citech zcela plavu,už nebudu si lhát.Dovol mi alespoň vzpomínat,na chvíle,na které se nemá zapomínat.Na ty dny plné smíchu a radosti,na ty věčné výmluvy a starosti,na to jak byl měsíc v úplňku a ty sis vzpomněl na svou pomněnku,na ty noci probdělé a polibky nesmělé,na ty chyby,za které teď platím,i na to jak do zdi ze vzteku mlátím.Vzpomínky jsou stále živé a pohledy pořád chtivé.Když tě vidím trápit se,srdce mi puká,když hlavu svěsíš do rukou,nervózně mi ruka cuká,chci utěšit tě a říct,že bude všechno v pořádku,můžeš mě přece mít,jako nejlepší kamarádku.Slunce už ale zapadlo,kdo ví,jak to všechno dopadlo