Zdrcení

I když šťastný měl bych být,
Já stále temnotu v duši mám.
I když už víc nemůžu chtít,
Já stále se cítím v srdci sám.
Pocity smutku mít tělem proudí,
A slzy z očí se ženou dál.
Já stále procházím svou bolestnou poutí,
A hledám lék aby pocit štěstí vzplál.
Však jeden krok udělám,
O deset jsem zase zpět.
Já veškeré síly do boje dám,
Však na kolena dostane mě krutý svět.
Kdo pomůže ten hned podrazí mě zas,
Jednou však se vzdám a nevrátím se zpět.
Snad někdy přijde ten správný čas,
A vzpomene si na mne někdo zas,
Do té doby budu ve stínu všech ztracen,
A nechám po sobě jen tento vzkaz.
Snad veškerý dluh byl všem zplacen,
A děkuji všem za semnou strávený čas.
Kdyby někdo na mě si vzpomněl,
A snad hledal mě zas.
Tak ozvat by se měl,
Dokud je ještě čas.
Dokud stále jsem takový jako jsem teď,
A nezačal život od znovu bez zklamání všech,
Já vím že život není sladký jako med,
Ale čekal jsem na štěstí po všech těch dnech.
Ono však obešlo mě velkým obloukem jen,
Já děkuji všem za snahu splnit mi sen.
Děkuji za váš čas když tuto báseň čtete,
A doufám že vás květ štěstí bohatě kvete.