Slunce nám jemně hladí šedivé skráně,
snad žití se nám zpříjemnit snaží,
kde jsou najednou naše zelené stráně?
Dnes už víme jistě, že nic není snažší.
S trochou nostalgie vracíme se do vzpomínek,
myslíme snad, že nastal už ten čas.
Na stole v krabičce leží bílý kamínek,
že by naše mládí chtěl přivolat zas?
I ten nepatrný, maličký kamínek nám připomene,
jak kdysi tenkrát snad šťastni jsme byli.
Spoustu věcí každý z nás už zapomene,
jen vzpomínky na první lásku nám zbyly.
V koutku srdce někde láska sídlí stále,
snad si to radši ani přiznat nechceme,
jen nad tím mávnem rukou a jdeme dále,
ale uvnitř pak boj s láskou svedeme.
Jestliže připustíme, že schopni jsme ještě milovat,
tak na správné jsme cestě k velké lásce,
už nebudeme muset nad vším jenom bědovat,
vždyť je jen pár krůčků k cílové pásce.
PeopleSTAR (27 hodnocení)