Krajina snů

Procházím se krajnou snů,
tudy vedou moje kroky.
Již uplynulo tolik dnů,
snad to jsou i celé roky.

Stále jako bych ve snách žila,
jen skutečnost je příliš vzdálena.
Nepoznám, zda jsem tu už někdy byla,
tou krajinou jsem příliš zmámena.

Kudy kráčím, jakoby mne unášel proud,
já ani snad nechci jíti cestou jinou.
Bojím se, že vše krásné, shořelo by jako troud.
Jen v normálním životě se lidé často minou.

Oč lepší je, když člověk stále jenom sní
a obyčejné lidské starosti jej netrápí.
Horší pak je, kdy sny ve skutečnost se promění,
člověk pak už jen v potížích se utápí.

Nechci se probudit, nechci už nikam jít,
chci vše jen vidět přes růžové brýle.
Prosím, nechte mne v tom světě žít,
že mohu stále jen snít - jsou nejkrásnější chvíle.