Kolik uplynout musí ještě vody v řece,
než člověk občas všechno pochopí,
v životě stávají se věci různé přece,
pozor musí dávat, než poslední šanci zahodí.
Jako na houpačce se nám život zdá,
jednou jsi dole, podruhé nahoře.
Člověk si někdy sám neporadí, co dělat má,
je dobré proto, když žít dovede i v pokoře.
Někdy se zdá, že krásný bude dnešní den,
slunce svými paprsky celý kraj hřeje.
Nemrač se na svět - usměj se trochu jen,
věř, že osud ti lepší život přeje.
Každý den se snad zázraky dějí,
přesto si myslíš stále, že žádný se nestane.
Vstoupit do boje o štěstí, to jen odvážní smějí,
toť poslední šance - snad láska s námi zůstane.
než člověk občas všechno pochopí,
v životě stávají se věci různé přece,
pozor musí dávat, než poslední šanci zahodí.
Jako na houpačce se nám život zdá,
jednou jsi dole, podruhé nahoře.
Člověk si někdy sám neporadí, co dělat má,
je dobré proto, když žít dovede i v pokoře.
Někdy se zdá, že krásný bude dnešní den,
slunce svými paprsky celý kraj hřeje.
Nemrač se na svět - usměj se trochu jen,
věř, že osud ti lepší život přeje.
Každý den se snad zázraky dějí,
přesto si myslíš stále, že žádný se nestane.
Vstoupit do boje o štěstí, to jen odvážní smějí,
toť poslední šance - snad láska s námi zůstane.
PeopleSTAR (34 hodnocení)
Další příspěvky autora
MAMINKA - Bohuslav Richter
Maminka, maminka. V tom jméně něha zacinká. To slovo je jak pohlazení, při němž...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když ...
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
Maminka, maminka. V tom jméně něha zacinká. To slovo je jak pohlazení, při němž...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když ...
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva