Básničky
Na starých schodech k Loretě
blouznivou větu po větě
do vlasů šeptáš komusi,
kdo rozumět ti nemusí.
Když ohlédneš se, kde jsi stál
a co jsi dříve neviděl,
anděla spatříš opodál,
jenž stojí tu, však bez křídel.
Kdo už vás líbal na čelo
a kolik ...
blouznivou větu po větě
do vlasů šeptáš komusi,
kdo rozumět ti nemusí.
Když ohlédneš se, kde jsi stál
a co jsi dříve neviděl,
anděla spatříš opodál,
jenž stojí tu, však bez křídel.
Kdo už vás líbal na čelo
a kolik ...
V měsíci sklizně
bled a natažený
ztracen pro utrpení
leží ten básník sotva olistněný
a Musa cuká křídlem trčícím
Tich leží natažený
už jen syn ženy
smrtelný syn ženy
a marně Poesie tiskne ucho své
už se neozve
Nesmírné oči vyčítavé...
bled a natažený
ztracen pro utrpení
leží ten básník sotva olistněný
a Musa cuká křídlem trčícím
Tich leží natažený
už jen syn ženy
smrtelný syn ženy
a marně Poesie tiskne ucho své
už se neozve
Nesmírné oči vyčítavé...
XXIV. Záměry
Pravil sám k sobě, procházeje se ve velikém opuštěném parku: „Jak
by byla krásná v složitém a nádherném dvorním kostýmu, sestupujíc
atmosférou krásného večera po mramorových stupních paláce,
proti velikým trávníkům a bazénům! Vždyť má od přírody...
Pravil sám k sobě, procházeje se ve velikém opuštěném parku: „Jak
by byla krásná v složitém a nádherném dvorním kostýmu, sestupujíc
atmosférou krásného večera po mramorových stupních paláce,
proti velikým trávníkům a bazénům! Vždyť má od přírody...
Tam daleko v severní zemi,
skrytý před zraky všemi.
Třpytící se jako diamant,
stojí velký zámek,
nepostrádá krásu,
však čiší z něho chlad.
V tom zámku uprostřed bílých plání,
vládne krásná, ale zlá a lstivá paní.
Sněhová královna jí říkají,...
skrytý před zraky všemi.
Třpytící se jako diamant,
stojí velký zámek,
nepostrádá krásu,
však čiší z něho chlad.
V tom zámku uprostřed bílých plání,
vládne krásná, ale zlá a lstivá paní.
Sněhová královna jí říkají,...
Na katafalku hrůzy leží mrtvý
Ne To není pravda srdce vzpírá se
a vynechává v stiscích zoufalství
Dnes po druhé za pláč se nestydím
a zuby nezatínám
Anarchistovo ráno pije tmu
tvé beznaděje básníku
ta slavná honba za Bohem je skončena
...
Ne To není pravda srdce vzpírá se
a vynechává v stiscích zoufalství
Dnes po druhé za pláč se nestydím
a zuby nezatínám
Anarchistovo ráno pije tmu
tvé beznaděje básníku
ta slavná honba za Bohem je skončena
...
XXIII. Samota
Jeden lidumilný novinář mi pravil, že samota člověku neslouží;
a aby podepřel svou tezi, citoval, jako všichni nevěřící, slova
Církevních Otců.
Vím, že ďábel rád chodí po místech suchých a že Duch vraždy
a oplzlosti se zázračně rozplameňuje...
Jeden lidumilný novinář mi pravil, že samota člověku neslouží;
a aby podepřel svou tezi, citoval, jako všichni nevěřící, slova
Církevních Otců.
Vím, že ďábel rád chodí po místech suchých a že Duch vraždy
a oplzlosti se zázračně rozplameňuje...
Z mojí třídy jsem jediná normální,
s ostatními mlátí změny hormonální.
Učitelce je to jedno,
řve na mě: „Ty jedna dutá bedno!”
s ostatními mlátí změny hormonální.
Učitelce je to jedno,
řve na mě: „Ty jedna dutá bedno!”
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva