Básničky
„Byl to zápas jako vždycky.“,
kvitovala lakonicky.
Se soupeřkou jsme si kvit,
teď budu mít pár dnů klid,
Jen být zdráva, jen být fit.
Relaxovat, trochu žít.
kvitovala lakonicky.
Se soupeřkou jsme si kvit,
teď budu mít pár dnů klid,
Jen být zdráva, jen být fit.
Relaxovat, trochu žít.
Časně ráno nad jezerem, mlha se líně povaluje,
les ještě podřimuje, jen slunce se probudit jej troufá.
Kdo ranním lesem kráčí - jeho vůni si pochvaluje,
že bude tak krásně vonět celá staletí - v to doufá.
Les ožije a veverky v korunách stromů začnou dová...
les ještě podřimuje, jen slunce se probudit jej troufá.
Kdo ranním lesem kráčí - jeho vůni si pochvaluje,
že bude tak krásně vonět celá staletí - v to doufá.
Les ožije a veverky v korunách stromů začnou dová...
Maličký domeček jako klícka,
na úpatí hor se krčí.
Daleko, moc daleko je od něj víska,
jen ti velikáni nad ním trčí.
V té malé chaloupce,
snad ani nikdo nebydlí,
smutno je jí - přeje si dokonce,
ať láska se v ní zabydlí.
Kde jednou láska ...
na úpatí hor se krčí.
Daleko, moc daleko je od něj víska,
jen ti velikáni nad ním trčí.
V té malé chaloupce,
snad ani nikdo nebydlí,
smutno je jí - přeje si dokonce,
ať láska se v ní zabydlí.
Kde jednou láska ...
Tak nekonečně dlouho na převozníka čekáš,
po zemi toužíš, kde jen štěstí vládne.
Že nikdy pro tebe nepřipluje - toho se lekáš,
nakonec člověk nad vším jen rukou mávne.
Bojíš se, že to, po čem jsi vždycky toužil,
rozplyne se, jako bys kouzelným proutke...
po zemi toužíš, kde jen štěstí vládne.
Že nikdy pro tebe nepřipluje - toho se lekáš,
nakonec člověk nad vším jen rukou mávne.
Bojíš se, že to, po čem jsi vždycky toužil,
rozplyne se, jako bys kouzelným proutke...
Kolik uplynout musí ještě vody v řece,
než člověk občas všechno pochopí,
v životě stávají se věci různé přece,
pozor musí dávat, než poslední šanci zahodí.
Jako na houpačce se nám život zdá,
jednou jsi dole, podruhé nahoře.
Člověk si někdy sám nepo...
než člověk občas všechno pochopí,
v životě stávají se věci různé přece,
pozor musí dávat, než poslední šanci zahodí.
Jako na houpačce se nám život zdá,
jednou jsi dole, podruhé nahoře.
Člověk si někdy sám nepo...
Procházím se krajnou snů,
tudy vedou moje kroky.
Již uplynulo tolik dnů,
snad to jsou i celé roky.
Stále jako bych ve snách žila,
jen skutečnost je příliš vzdálena.
Nepoznám, zda jsem tu už někdy byla,
tou krajinou jsem příliš zmámena.
Ku...
tudy vedou moje kroky.
Již uplynulo tolik dnů,
snad to jsou i celé roky.
Stále jako bych ve snách žila,
jen skutečnost je příliš vzdálena.
Nepoznám, zda jsem tu už někdy byla,
tou krajinou jsem příliš zmámena.
Ku...
Jak ještě dlouho budeš čekat, lásko má,
že já se k tobě jednou vrátím.
Tak silná je snad jen víra tvá,
jen já vím, že z tvého života se ztrácím.
To pevné pouto, které mezi námi kdysi bylo,
nějak povolilo a nejde zpevnit jako hráze.
Zapomeň rychle n...
že já se k tobě jednou vrátím.
Tak silná je snad jen víra tvá,
jen já vím, že z tvého života se ztrácím.
To pevné pouto, které mezi námi kdysi bylo,
nějak povolilo a nejde zpevnit jako hráze.
Zapomeň rychle n...
Dva živly, které tak rozdílné jsou
a přesto bez nich život na Zemi není.
Když ale do kraje řeky se rozlijou,
pak lidské osudy ošklivě to změní.
Oheň vždycky vodou snadno uhasíš,
opačně už to tak snadné není.
Ohněm přece vodu nikdy nezastavíš.
Kd...
a přesto bez nich život na Zemi není.
Když ale do kraje řeky se rozlijou,
pak lidské osudy ošklivě to změní.
Oheň vždycky vodou snadno uhasíš,
opačně už to tak snadné není.
Ohněm přece vodu nikdy nezastavíš.
Kd...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva