Básničky
To je ona!
už se těším jak to řeknu
a na kolena klesnu.
Její svatozář bude vyrobená bohem,
podporovaná peklem,
v rudých barvách spolu pujdem
a nepřátelé obejdem.
Opuštěná křižovatka,
to je teď můj domov,
cesta má je nejasná,
na míl...
už se těším jak to řeknu
a na kolena klesnu.
Její svatozář bude vyrobená bohem,
podporovaná peklem,
v rudých barvách spolu pujdem
a nepřátelé obejdem.
Opuštěná křižovatka,
to je teď můj domov,
cesta má je nejasná,
na míl...
Nemám odvahu ti pravdu říci do očí,
snad to i sám pochopíš jednou.
Já netušila, jak se mnou život zatočí,
to bych snad musela být vědmou.
Promiň, zda urazila jsem city tvé,
nebrala na tebe vůbec žádné ohledy.
Tím zradila jsem i předsevzetí své,
...
snad to i sám pochopíš jednou.
Já netušila, jak se mnou život zatočí,
to bych snad musela být vědmou.
Promiň, zda urazila jsem city tvé,
nebrala na tebe vůbec žádné ohledy.
Tím zradila jsem i předsevzetí své,
...
Odpusť nám všechny naše hříchy, Pane můj,
co nám na Zemi snad nikdo neodpustí.
Nemohu zapomenout na přísný pohled tvůj,
co stalo se - věřil jsi, že nikdo nedopustí.
Teď se do duše vkrádají výčitky svědomí,
prosím odpusť, že neříkali jsme vždy pravdu....
co nám na Zemi snad nikdo neodpustí.
Nemohu zapomenout na přísný pohled tvůj,
co stalo se - věřil jsi, že nikdo nedopustí.
Teď se do duše vkrádají výčitky svědomí,
prosím odpusť, že neříkali jsme vždy pravdu....
Vykotlaná vrba na břehu stojí smutně,
snad celá staletí se dívá, jak tiše pod ní plyne řeka.
Vánek vlnky čechrá - ale někdy projeví se krutě.
Jen ta vrba větvemi zašeptá - co mně ještě čeká?
I ten vítr někdy zkouší, jestli ještě sílu má,
nechce se jen...
snad celá staletí se dívá, jak tiše pod ní plyne řeka.
Vánek vlnky čechrá - ale někdy projeví se krutě.
Jen ta vrba větvemi zašeptá - co mně ještě čeká?
I ten vítr někdy zkouší, jestli ještě sílu má,
nechce se jen...
Možná už zase časem mrhám,
do náruče nářků opět se vrhám,
kdykoliv je vidět do tmy zářící měsíc,
napadá mě slov na tisíc,
ale nikdy je nedokážu vyslovit
a když vím že jsi v mé blízkosti, nedokážu promluvit,
do náruče nářků opět se vrhám,
kdykoliv je vidět do tmy zářící měsíc,
napadá mě slov na tisíc,
ale nikdy je nedokážu vyslovit
a když vím že jsi v mé blízkosti, nedokážu promluvit,
On je můj život to každý ví,
však jenom on to netuší.
On je má láska a taky sen,
ale kamarád chce být jen.
však jenom on to netuší.
On je má láska a taky sen,
ale kamarád chce být jen.
Miluju tě moc a moc chci být s tebou každou noc si má láska jediná s tebou se mi krásně usíná.
Moje mamčo, maminko, popřeji ti malinko. Nebudu už zlobit, lhát, chci se jenom s tebou smát. S taťkou se mnou žádný zmatek, vždyť je dneska svátek matek.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva