
BÁSNIČKY pro vás a vaše blízké
Nový svět spatřil jsem jasně,
Tam kde svítí slunce jasné,
Tam, kde žít bych jednou chtěl,
Tam, kde chtěl bych být jednou milován.
Vidím před sebou tu krásnou širou zem,
Která má býti domovinou mou.
Ona však to ještě neví,
Neb hlásá se tam jinou ...
Když jí vidím, utíkám.
Když mě osloví, tak hanbou se propadám.
Miluješ jí?
Tak už jí nikdy nelez na oči.
Udělej to pro ni prosím, neb ona už je jinému zasvěcená při bohu.
Pohleďme pravdě do očí.
Riziko vzniku lásky tu bude neustále bez přestání a to i přesto, že izolujeme všechny ženy na ostrovy africké.
Láska tu byla, je a bude.
Musíme si však uvědomit Pánové, že dokud se nenaučíme nauce chemické, tak nesmíme si dělat zálus...
Jak moc podobní jsme mrakům.
Životem si jen proplouváme a ani o tom nevíme.
Dle nálady chrlíme ze sebe blesky hněvu, či slzy radosti.
Někdy je to k zlosti.
Však málokdo ví, co všechno musí si s námi vytrpět bozi.
Stromy v lese toporně si stojí a drží pozice, zatímco hvězdy ne nebi smutně plují galaxiemi už milióny let a přesto po nich nikdo nikdy nevzdechl…
Jaká to smutná realita, že se stále nedá ocenit blankytná to krása…
Marně v osiřelém pokoji sedím,
O dávné minulosti sním.
A o budoucnosti nejisté též.
Cigaretu za cigaretou zapaluji,
Matně vidím své obrysy na zdi,
A volám.
Volám po lásce, soucitu a pochopení.
Kostky byly vrženy.
Vrženy z kruhu rovnou na stůl.
Na hodinách už je dvanácté půl,
On však stále sedí tu jako ten vůl.
Karban nakazil jeho mízu.
Na ostatní však budí hrůzu.
Vzhled jako vagus, nos zlomený
Tomu dodává plus.
Hadry otrhané, to je...
Podívej se kolem sebe.
Všude samý kouř. Samá demolice.
Vykliďte ulice!
Začíná autodestrukce!
Svět řítí se do pekel a my s ním, tak kdy já ti jen lásko odpustím?
Tuto poslední svou cigaretu věnuji jen tobě Egone.
Cigaretu poslední, kterou si kdy do úst vložím,
Neb život svůj tu dnes na oltáři svobody položím.
Položím tu dnes věnec na hrob kultuře, jenž po mé smrti
Po meči vymře.
Ano.
Žil jsem jako zvíře....
TOP autoři v sekci básničky
za poslední měsíc