Básničky
Už je tady zas můj niterní splín,
jsem zádumčivý-já vím,
duší jsem introvert a melancholik,
psát básně je můj zvyk,
povahou jsem tichý introvert,
ani na povrchu nejsem extrovert,
smutek u mě převládá nad radostí,
jen extroverti prý vše smí,
jin...
jsem zádumčivý-já vím,
duší jsem introvert a melancholik,
psát básně je můj zvyk,
povahou jsem tichý introvert,
ani na povrchu nejsem extrovert,
smutek u mě převládá nad radostí,
jen extroverti prý vše smí,
jin...
U konce už je červen,
lidé ted´chodí více ven,
léto vzalo žezlo své vlády,
víc se ted chodí za kamarády,
červen je také ve znamení bouřek,
voda se více vlévá do řek,
červen mizí pomalu v dál,
ani básníkův um však neustal,
červenec je už za rohem,...
lidé ted´chodí více ven,
léto vzalo žezlo své vlády,
víc se ted chodí za kamarády,
červen je také ve znamení bouřek,
voda se více vlévá do řek,
červen mizí pomalu v dál,
ani básníkův um však neustal,
červenec je už za rohem,...
Andělů bude plný kraj
(ti směli na zem vždy) a my
budeme vzhlížet na ten ráj
spoutáni nad propastí tmy.
Výčitky, závist, stud a vztek
vyplní věčnost úplnou:
tak bude ztrestán dlouhý věk
zla páchaného pod lunou.
(ti směli na zem vždy) a my
budeme vzhlížet na ten ráj
spoutáni nad propastí tmy.
Výčitky, závist, stud a vztek
vyplní věčnost úplnou:
tak bude ztrestán dlouhý věk
zla páchaného pod lunou.
Kar ezel ež uktápzop
dívka rozplétá si cop
pozpátku že leze rak
dá se čísti všelijak
dívka rozplétá si cop
pozpátku že leze rak
dá se čísti všelijak
O druhou půlnoc noc se tříští
až ráno z bílých třísek vstane
nalezne léto na strništi
úmrtní lože rozestlané
až ráno z bílých třísek vstane
nalezne léto na strništi
úmrtní lože rozestlané
Proč, Bože,
mám to v povaze
zbožňovat krásu žen,
přivonět k růžím ve váze
a sníti okouzlen?
Ach, křehkou růži vzít,
tu měkkou náruč krásky!
Stačí však plátek nalomit -
a plno střepů z lásky!
-
mám to v povaze
zbožňovat krásu žen,
přivonět k růžím ve váze
a sníti okouzlen?
Ach, křehkou růži vzít,
tu měkkou náruč krásky!
Stačí však plátek nalomit -
a plno střepů z lásky!
-
Celé dny se touláš, chodíš,
píšeš dopis, hned ho zase roztrháš.
V obálce se slova choulí,
nechce se jim, chybí odvaha.
Mnoho tichých týdnů,
mnoho tichých nedělí,
tisíc krásných snů noc nadělí.
Když svítá, tak se snažíš myslet
na to, co by s...
píšeš dopis, hned ho zase roztrháš.
V obálce se slova choulí,
nechce se jim, chybí odvaha.
Mnoho tichých týdnů,
mnoho tichých nedělí,
tisíc krásných snů noc nadělí.
Když svítá, tak se snažíš myslet
na to, co by s...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva