Básničky
Noc byla chladná a mlhavá
zbavená barev i zvuků
a když jsem zabočil na rohu doprava
kdosi mi podal ruku
studený pot rosí na čele
pojal mě podivný pocit
snad je to pravice přítele
anebo chladný spár noci?
snad jsou to způsoby lehkých rajd...
zbavená barev i zvuků
a když jsem zabočil na rohu doprava
kdosi mi podal ruku
studený pot rosí na čele
pojal mě podivný pocit
snad je to pravice přítele
anebo chladný spár noci?
snad jsou to způsoby lehkých rajd...
V měsíci máji
oranží v květu vůni jsem pil:
Voní jak rukáv
milenky dávné,
kterou jsem kdysi opustil.
oranží v květu vůni jsem pil:
Voní jak rukáv
milenky dávné,
kterou jsem kdysi opustil.
To přece ví každý -
konce dva pasu
nejprv se rozejdou, potom však spojí:
Tak i my - jednou se rozejdem,
potom však budeme svoji.
konce dva pasu
nejprv se rozejdou, potom však spojí:
Tak i my - jednou se rozejdem,
potom však budeme svoji.
Bílý obraz (Cesta k mrazu)
Byl štědrý prosinec. Na zasněžené pláni
s paletou v ruce kdosi stál.
Sněžilo, sněžilo do jeho malování.
On nevěděl, on maloval
tu nahou zimu, její pevné kosti,
údolí klína, hlubší, nežli chtěl,
a výšku ňader v strmé závrat...
Byl štědrý prosinec. Na zasněžené pláni
s paletou v ruce kdosi stál.
Sněžilo, sněžilo do jeho malování.
On nevěděl, on maloval
tu nahou zimu, její pevné kosti,
údolí klína, hlubší, nežli chtěl,
a výšku ňader v strmé závrat...
Přichystám ti nápoj lásky,
napij se aspoň trošičku.
Snad pak - pohladíš mé vlásky,
věř, mám tě ráda hošíčku.
Vždyť láska - toť překrásný je cit,
bez ní by bylo na světě smutno.
A přesto, každý ji nemůže mít,
to uvědomit si - je nutno.
Ale...
napij se aspoň trošičku.
Snad pak - pohladíš mé vlásky,
věř, mám tě ráda hošíčku.
Vždyť láska - toť překrásný je cit,
bez ní by bylo na světě smutno.
A přesto, každý ji nemůže mít,
to uvědomit si - je nutno.
Ale...
Zdá-li se jako bdělý i má-li své celý,
kde duše s tělem se tmelí a zcelí
zde jednoduše, bděle i zmůže
jednou vše dát z výztuže,
sen pro ženu a muže,
ozvěnu jak z ráje,
ten tak uhraje
jen z báje
údaje.
kde duše s tělem se tmelí a zcelí
zde jednoduše, bděle i zmůže
jednou vše dát z výztuže,
sen pro ženu a muže,
ozvěnu jak z ráje,
ten tak uhraje
jen z báje
údaje.
Nebýt té divné žízně v nitru,
jež věčně duši pokouší,
zůstal bych zde --- a v tichém skrytu
bych upíjel slast rozkoší.
Žár přání by mě neprochvíval,
pro celý svět bych měl jen smích ---
jen šepot těchto úst bych vnímal
a tyto nožky líbal bych.
...
jež věčně duši pokouší,
zůstal bych zde --- a v tichém skrytu
bych upíjel slast rozkoší.
Žár přání by mě neprochvíval,
pro celý svět bych měl jen smích ---
jen šepot těchto úst bych vnímal
a tyto nožky líbal bych.
...
Hluboké vody
zřídka bouří ---
a tiše žijí
lidé moudří.
1833
zřídka bouří ---
a tiše žijí
lidé moudří.
1833
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva