Básničky
Sociální sítě jsou moderna času,
přesto se mnohý může cítit sám.
Nenahradí často melodii hlasu,
jiné je z očí do očí mluvit k vám.
Řečí lze pomáhat i však zraňovat,
jazyk prý tou nejostřejší zbraní.
Může něžně hladit i rozčilovat,
vždy měl by si...
přesto se mnohý může cítit sám.
Nenahradí často melodii hlasu,
jiné je z očí do očí mluvit k vám.
Řečí lze pomáhat i však zraňovat,
jazyk prý tou nejostřejší zbraní.
Může něžně hladit i rozčilovat,
vždy měl by si...
Tichounce zvučí jas,
vesele římsa břinkne
a Fanny vstává bosky:
rty dlouhostvolý, hezký
úsměv jí rozvlní.
Pohvizdujíc si chodí
jak ti, co svátek mají,
vlas, košile jí vlají,
drsný den jí začal.
vesele římsa břinkne
a Fanny vstává bosky:
rty dlouhostvolý, hezký
úsměv jí rozvlní.
Pohvizdujíc si chodí
jak ti, co svátek mají,
vlas, košile jí vlají,
drsný den jí začal.
Havraní křídla tmy
přikryla celý obzor a my,
ztracení dole pod hvězdami,
hledáme malou Polárku.
Všichni jsme děti hvězd,
jsme z téže hmoty. Láska žije
jen ze sluneční energie.
Tak je to, moje sluníčka.
My také spalujeme sami sebe
a zahříváme t...
přikryla celý obzor a my,
ztracení dole pod hvězdami,
hledáme malou Polárku.
Všichni jsme děti hvězd,
jsme z téže hmoty. Láska žije
jen ze sluneční energie.
Tak je to, moje sluníčka.
My také spalujeme sami sebe
a zahříváme t...
V dáli tam, na kraji
sněhu a ledu
hvězdy padají
do dalekohledů.
Padají, sypou se,
lehounce tají,
hvězdáři na stole
je přebírají.
Přebírají je,
měří a váží.
Čas spí na klíně
té nebeské stráži.
sněhu a ledu
hvězdy padají
do dalekohledů.
Padají, sypou se,
lehounce tají,
hvězdáři na stole
je přebírají.
Přebírají je,
měří a váží.
Čas spí na klíně
té nebeské stráži.
Spal bych, ač unavený nejsem.
Spal bych, jen abych mohl snít.
Spal bych, já opojen tím snem jsem.
Spal bych, abych zas s tebou mohl být.
Spal bych, jen abych mohl snít.
Spal bych, já opojen tím snem jsem.
Spal bych, abych zas s tebou mohl být.
Má bytost nemá na světě,
co by vám nerozdala:
když jste mi život vzala,
i ze smrti mě vyrvěte!
Mám-li co ještě poztrácet,
vezměte vše, co bylo mým,
jen když si ponechati smím
oči, a na vás pohlížet!
co by vám nerozdala:
když jste mi život vzala,
i ze smrti mě vyrvěte!
Mám-li co ještě poztrácet,
vezměte vše, co bylo mým,
jen když si ponechati smím
oči, a na vás pohlížet!
Kopce si mlžný přehoz svázaný na babku
napevno uzlem stáhly, až kraj vědomí ztrácí
a smrtka louská si srdce jak skořápku.
A kolik tkání zteřelých dnes vykrvácí!
Ale viz: kapénky té roušky smrtící
zdají se v dívčích vlasech rosnou bižutérií.
Jsou pouhou...
napevno uzlem stáhly, až kraj vědomí ztrácí
a smrtka louská si srdce jak skořápku.
A kolik tkání zteřelých dnes vykrvácí!
Ale viz: kapénky té roušky smrtící
zdají se v dívčích vlasech rosnou bižutérií.
Jsou pouhou...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva