Básničky
Lidské slovo málo platí,
nejbližší je chvíle zchvátí.
Lidské slovo v duše bědnu
padá, hluchý kámen, ke dnu,
Jak by rčeno komukoli -
A to z všeho nejvíc bolí.
nejbližší je chvíle zchvátí.
Lidské slovo v duše bědnu
padá, hluchý kámen, ke dnu,
Jak by rčeno komukoli -
A to z všeho nejvíc bolí.
Slunce pálí,
vlahý větřík.
Zpěv i táhlý,
a dětský křik.
Vlnky vody,
vůně ohně.
Touhy svody,
ne však pro mě.
Již jsem jinde,
na mou duši.
Ptáš-li se kde,
to mne ruší.
Dovolená,
srdce mého.
Milá změna,
svobodného....
vlahý větřík.
Zpěv i táhlý,
a dětský křik.
Vlnky vody,
vůně ohně.
Touhy svody,
ne však pro mě.
Již jsem jinde,
na mou duši.
Ptáš-li se kde,
to mne ruší.
Dovolená,
srdce mého.
Milá změna,
svobodného....
Motýli v břiše,
každý někdy prožil si to krásné klišé.
Když bojíme se skutečnosti,
zároveň sníme o věčnosti.
Kosti v tu chvíli rozpadnou se v zrnko prachu,
když podlehneme tomu strachu.
Chceme tak moc toužit a milovat,
chcem být smyslem něčího život...
každý někdy prožil si to krásné klišé.
Když bojíme se skutečnosti,
zároveň sníme o věčnosti.
Kosti v tu chvíli rozpadnou se v zrnko prachu,
když podlehneme tomu strachu.
Chceme tak moc toužit a milovat,
chcem být smyslem něčího život...
Obloha je černá,
hvězdy jsou jak otvory do nebe
a já jako černá díra,
stahuju všechno do sebe.
Ty pocity a myšlenky, co jako voda plynou
a když neumíš je využít,
tak bezprostředně hynou.
hvězdy jsou jak otvory do nebe
a já jako černá díra,
stahuju všechno do sebe.
Ty pocity a myšlenky, co jako voda plynou
a když neumíš je využít,
tak bezprostředně hynou.
Vzpomínka utkvěla v paměti,
ještě tak malému dítěti.
Neslyšné zjevení,
mysl co se nemění,
za oponou lži
a doupětem neřesti.
Pěsti zaryté do dlaní,
démon anděla z těla vyhání,
do očí krev se lije
a on znovu žije.
ještě tak malému dítěti.
Neslyšné zjevení,
mysl co se nemění,
za oponou lži
a doupětem neřesti.
Pěsti zaryté do dlaní,
démon anděla z těla vyhání,
do očí krev se lije
a on znovu žije.
Neskrývej úsměv,
směj se a vystřel,
poslední argument,
v naší mysli zmizel.
Teď přišel čas pokřtít, naše nové já,
zatím jsme to jen my, kdo ho opravdu zná.
Už zvedají se ti koutky, krev bude tu téct proudy.
Po rtech bude stíkat,
já budu tě na ně ...
směj se a vystřel,
poslední argument,
v naší mysli zmizel.
Teď přišel čas pokřtít, naše nové já,
zatím jsme to jen my, kdo ho opravdu zná.
Už zvedají se ti koutky, krev bude tu téct proudy.
Po rtech bude stíkat,
já budu tě na ně ...
Stojím před zrcadlem,
slzy slévají mi tváře,
ty bereš mou tvář do dlaní,
ptáš se lásko proč pláčeš ?
Já rozbrečím se víc,
do náruče ti padám,
cítím se tak bezmocně,
cítím se jako nahá.
Hledíš přímo do mé duše,
kde už jen plamínek svítí,
nem...
slzy slévají mi tváře,
ty bereš mou tvář do dlaní,
ptáš se lásko proč pláčeš ?
Já rozbrečím se víc,
do náruče ti padám,
cítím se tak bezmocně,
cítím se jako nahá.
Hledíš přímo do mé duše,
kde už jen plamínek svítí,
nem...
Vlasy mé přec jak eben jsou černé,
změnily barvu snad v očích tvých?
To jenom na obraz můj,
tam v zrcadle -
napadal, chlapče, bílý sníh!
změnily barvu snad v očích tvých?
To jenom na obraz můj,
tam v zrcadle -
napadal, chlapče, bílý sníh!
Dohromady celkem nic,
jednotlivě mnohé vstříc.
Kdo nahlíží v návštěvnost,
nevidí v ní žádnou ctnost.
Hloupému nenapovíš,
ten nad tebou stojí výš.
Kdo na odpadcích sedí,
v jejich tlení jen hledí.
Piš si verše pro sebe,
a dej jim...
jednotlivě mnohé vstříc.
Kdo nahlíží v návštěvnost,
nevidí v ní žádnou ctnost.
Hloupému nenapovíš,
ten nad tebou stojí výš.
Kdo na odpadcích sedí,
v jejich tlení jen hledí.
Piš si verše pro sebe,
a dej jim...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva