Básničky
Nebezpečná zahrada
- zakopl jsem o hada!
- zakopl jsem o hada!
Hrou svou tou před očima,
notou uši dojímá.
Tělem, duší předčí hra,
bděle řečí učí z rad.
Lekce lehce podává,
nese své i v oktávách.
Určí, jak se to zvučí
v kráse, a co ji ruší.
notou uši dojímá.
Tělem, duší předčí hra,
bděle řečí učí z rad.
Lekce lehce podává,
nese své i v oktávách.
Určí, jak se to zvučí
v kráse, a co ji ruší.
Které dítě mám prý nejraději?
Lehká otázka
Je to tak prosté!
Přece to nejmenší
dokud nevyroste
A dál moje srdce praví
Přece to nemocné
dokud se neuzdraví
A duše k tomu?
Přece to na cestě
dokud nevrátí se domů
A láska?
Co na to láska?...
Lehká otázka
Je to tak prosté!
Přece to nejmenší
dokud nevyroste
A dál moje srdce praví
Přece to nemocné
dokud se neuzdraví
A duše k tomu?
Přece to na cestě
dokud nevrátí se domů
A láska?
Co na to láska?...
A tak se stalo, že se pláč už dávno utišený ozval poznovu a odplavil ty marné touhy nadobro
Běda, z těch dum, jež srdce v sobě skrývá,
se rodí tolik vzdechů každou chvíli,
že udolaný zrak už nemá síly
zvednout se k tomu, kdo se na něj dívá.
Má už ...
Běda, z těch dum, jež srdce v sobě skrývá,
se rodí tolik vzdechů každou chvíli,
že udolaný zrak už nemá síly
zvednout se k tomu, kdo se na něj dívá.
Má už ...
Zpívají ptáci šest set let
už na té zdi. A šestsetkráte
slyšela, co si povídáte,
když jdete podél, tam a zpět.
A smlčí vše, nic nepoví,
jen jestli pták, kterého zmátla
ta slova, to snad nevyžvatlá,
usednuv na keř růžový.
Vždyť zrůžoví i c...
už na té zdi. A šestsetkráte
slyšela, co si povídáte,
když jdete podél, tam a zpět.
A smlčí vše, nic nepoví,
jen jestli pták, kterého zmátla
ta slova, to snad nevyžvatlá,
usednuv na keř růžový.
Vždyť zrůžoví i c...
ODEŠEL ZE ZAHRADY
a už se nevrátil,
nepodal o sobě žádnou zprávu.
V minulosti byl pohřešován.
Zvláštní znamení: vlastně žádné.
Je hezký.
a už se nevrátil,
nepodal o sobě žádnou zprávu.
V minulosti byl pohřešován.
Zvláštní znamení: vlastně žádné.
Je hezký.
V restauraci sněd jsem hnus
a ještě chytil ten virus.
Příště se radši opařím
- doma si oběd uvařím.
a ještě chytil ten virus.
Příště se radši opařím
- doma si oběd uvařím.
Malý kousek bílé niti
na obloze nocí svítí,
chvostem v dálce zametá
trochu rozcuchaná kometa.
Čeká na ni tady roky
jeden hvězdář, modrooký,
hmatem hledá, slepě tápe,
než znaven padne na kanape.
On na strop si pak posílá
barvy a křídla motýla,...
na obloze nocí svítí,
chvostem v dálce zametá
trochu rozcuchaná kometa.
Čeká na ni tady roky
jeden hvězdář, modrooký,
hmatem hledá, slepě tápe,
než znaven padne na kanape.
On na strop si pak posílá
barvy a křídla motýla,...
Ale ani srdce samo neodolalo myšlenkám na lásku, jež je každou chvíli navštěvovaly
Chodívá ke mně návštěvou co chvíle
šlechetná myšlenka, jež patří vám
a hovoří vždy o lásce tak mile,
že srdce přitaká těm myšlenkám.
Duše se ptá: „Kdo to jen může b...
Chodívá ke mně návštěvou co chvíle
šlechetná myšlenka, jež patří vám
a hovoří vždy o lásce tak mile,
že srdce přitaká těm myšlenkám.
Duše se ptá: „Kdo to jen může b...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva