Básničky
Děkuju za sny,
můj milý, můj krásný,
líbám tě ze spaní.
Až přijdeš, tak zhasni
a nejsi-li krásný,
zůstaň neznámý.
můj milý, můj krásný,
líbám tě ze spaní.
Až přijdeš, tak zhasni
a nejsi-li krásný,
zůstaň neznámý.
Je málo květů po Čechách
pro tvoje černé vlasy
a v žádném nekrvácí nach
hodný tvé snědé krásy.
Však šibeniček morálních
dost u vesnic i měst.
Veselý hříchu, ve stínu jich
jak mohou květy kvést?
Kopřivy hluché, lopucha
rok každý bují zn...
pro tvoje černé vlasy
a v žádném nekrvácí nach
hodný tvé snědé krásy.
Však šibeniček morálních
dost u vesnic i měst.
Veselý hříchu, ve stínu jich
jak mohou květy kvést?
Kopřivy hluché, lopucha
rok každý bují zn...
Plynulost, metrum, rým,
rytmus a básně sloka.
Také, s přídavkem svým,
nebijícím do oka.
rytmus a básně sloka.
Také, s přídavkem svým,
nebijícím do oka.
Liják.
Asfalt se třpytí jak ze skla:
řeka široká, hluboká, lesklá.
A auta na té řece jsou lodi,
světla chaluhy v tůních, a mně se líbí.
Míhají se, hynou, znovu se rodí -
vyplašené červené ryby.
Asfalt se třpytí jak ze skla:
řeka široká, hluboká, lesklá.
A auta na té řece jsou lodi,
světla chaluhy v tůních, a mně se líbí.
Míhají se, hynou, znovu se rodí -
vyplašené červené ryby.
Pro toho, kdo bolestí,
radostí a citem žije.
Trnitou cestu si klestí,
a z čisté studánky pije.
radostí a citem žije.
Trnitou cestu si klestí,
a z čisté studánky pije.
Nač přít se! Věk náš nepřežije
verš blysknavý a zářící,
jejž neskromně a domýšlivě
pro věčnost píší básníci.
Tam mrtvé prázdno bez ozvěny,
zde bolest, radost, všechen cit.
Já tou slokou jsem okouzlený,
bez níž nám dneska nelze žít....
verš blysknavý a zářící,
jejž neskromně a domýšlivě
pro věčnost píší básníci.
Tam mrtvé prázdno bez ozvěny,
zde bolest, radost, všechen cit.
Já tou slokou jsem okouzlený,
bez níž nám dneska nelze žít....
Hádali se jako psi,
a štěkali na sebe.
Řešili tak svou skepsi,
čert vem tebe, ne tebe!
Vystříkali bláto vše,
po vzájemné neshodě.
Jaká byla jejich pře,
vleže, sedě i ve stoje?
Aprílová po hádka,
a již zase slunce svítí.
Má milá, jak...
a štěkali na sebe.
Řešili tak svou skepsi,
čert vem tebe, ne tebe!
Vystříkali bláto vše,
po vzájemné neshodě.
Jaká byla jejich pře,
vleže, sedě i ve stoje?
Aprílová po hádka,
a již zase slunce svítí.
Má milá, jak...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva