Koberec snů

Koberec snů
28. prosince 2015 v 8:42 | Marie Bernadeta | Hvězdný prach



Koberec snů


Koberec snů si táhnu ještě za sebou
měla bych po něm vejít do krajiny
splněných přání a zatím jen závoj motýlů
létá mi kolem hlavy a splývá
s mými představami plánů naivních

Den proměňuje barvy křídel na průsvitné
co ve vteřinách mizí kdesi
a nenávratně trhám závoj podvědomí
a držím se zas reality upevněné
ve mně o zábradlí rozumu a smyslů

Dnes vzhůru musím vyjít
nejmíň tisíc schodů
jenom do přízemí
a nadýchat se trochu vzduchu
z čisté přírody

Otvírám okna domu dokořán
a příval studeného vzduchu
v plicích mám i do zásoby
pro další okamžiky všedních chvílí
co sny už kamsi zahodily

Za rohy těžko denní světlo vniká
tak sedím pod lampičkou
a tichem ospalého rána se dnes těším
jež na mne dýchá jako zjara

Kdo psal by seznam všech svých přání
na papíry tužkou když v hlavě
zůstává jich zástup celý
a ještě leskl se mi v očích
před chviličkou?

Jen vzpomenout si na barevná křídla
co u hlavy mi zašustila
a závoj plný barev
v mysli mojí utvořila
skrz který moje přání
se mi prosvětlila
však nezůstalo mi nic v dlaních
než pocit jenom krátký
tím kobercem se vrátit
a strach na odvahu zvrátit

Schovat si barvy křídel do kapes
a sem tam přivonět k nim třeba
a z nich si novoroční předsevzetí dělat
Kdo snů má plné kapsy
ten nemusí se nudy bát
možná jen toho ulekne se snad
že sem tam něco zaspí
a musí kapsy všechny vysypat

Však z letů lehkých křídel
potěšit se zas je úděl
těch co touhy upevňuje čas
jenž odměřuje všechno
po kapičkách stesku v nás
když dotknout se zas smíme
všeho pouze jako ve snu
a pryč je závoj z křídel
co oslnily nás