Rozfoukaná větrem ledovým
Rozfoukaná větrem ledovým
| Marie Bernadeta | Sny o Nebi
Rozfoukaná větrem ledovým
Letím jak vítr úbočím,
do větví stromů vkládám starosti
a rozcuchané vlasy z roští
si rozčesávám rampouchy.
Zima mi leze za nechty,
do skel si kreslím krajky
na spodničky a na límečky bílé,
pak chytám vločky rozpustile
a do dlaní si dýchám ještě víc,
když nezbylo v nich nic.
Když zima bílá sílí,
po stráních proháněj se víly
a ruce plné vloček derou
peří z husí nebeských,
co chystají se na peřiny
těm, co spát už navždy odešli
a věčně budou
jako děti Boží žít,
tam šťastní mohou být,
když zkoušky v zemi vezdejší
jsou za nimi a Bůh sám je konejší
jak matka nemluvňátko svoje včerejší.
PeopleSTAR (0 hodnocení)