Mé písničky jsou partiové zboží aťsi jsou radostné, ať jsou třeba k pláči dost možná všechny noty, co jsem k sobě složil dají se levně koupit po sekáčích
básníci, muzikanti, to jsou vetešníci musí mít otevřeno v kteroukoli chvíli sbírají krámy, co ...
Z největší dálky zahřmělo, a přece blíž než z nebe, a hřmí to dál, i když složila své šípy parná odpoledne. Ten blesk, jenž hromu předcházel, jen do mne udeřil. Zář jeho nevyměním za život, co mi zbyl. Kyslíku musí zaplatit svůj dluh milenec s...
To vědomí, jež všechno zná, svět okolo i slunce záři, to pozná jednou také smrt a že před její tváří překonat musí dálavu poslední zkušenosti, vydržet cestu nejdelší, z níž nic je neoprostí. Nebude moci spoléhat na nic než na sebe, na sebe ...
Mé ženě se líbí báseň Františka Branislava Večer u studny Snad proto že píseň a žena patří k sobě Večer pak připomíná zaklínače hadů hvězdy a prince a láska schová se i do hliněného džbánku
Je samota prostoru, samota moří, samota smrti, ale to všechno ještě společnost tvoří proti tomu hlubokému místu, té polární osamocenosti, když duše se do sebe noří: konečné nekonečnosti.
Svět sám se světem nezavírá, něco se za ním skrývá, jak hudba stále zpívá tam, neviditelná, živá, jež vábí nás a mate zas — leč filozofii zůstane navždy záhadou, učenost se jí míjí. Kdo přece ji chtěl pochopit, ten snésti musel za ni potupu...