Gruntová? Oní se bude psát, radost, tu mi umí dát. Uchopí mě v nejhorší době, najednou mě přitáhne k sobě. Tajně mi pošeptá jednu větu, ;;o moc Tě prosím,nedávej konec svému světu. ;; Vážně si to přeje, áá, vždyť ona se mím problémům směje.!...
Zčeřený večer, poslední metrobusy drnčí po koleji. Stín kříže padá na postel. Chřestící meče, zlomené papyrusy pod sněhem závějí. V oknu mříže výhled na kostel.
Ulice všední plní se zástupy uprostřed hlupák táhne si fošnu. „...
Schod po schodu - kráčím vzhůru - však stále šlapu zemskou kůru - neslyšen a neviděn - tu zdravím němou tvář. Bez vzdechu a bez pohnutí čekám, čekám na pozdrav. Nedočkám se...jednou snad.
Slyšet kroky jsou temnou nocí noc schovává popraskané boty olepené od pradávných dlaždic jež hovoří vzpomínkami cest Noc schovává chůzi oděnců noc pohrává si s kroky vzdalují se přicházejí k ránu jitro rozhostí klid kroků po dlaždicích zbydou otisk...