Po noci přijde den, A pak skončí i ten krásný sen. Sen o tobě, o nás, o budoucnosti světlé, Jenž však půjde jen kolem nás. Proč? Láska se nám totiž vyhnula už v kolébce a mě zbyly jen oči pro pláč.
Tváří tvář smrti poznal jsem, co je to strach. Strach čistý jako voda, Strach průhledný jako papír v roli. Zaseli jsme vítr, sklidili bouři. Nyní leží moje mrtvola v louži a ještě se z ní kouří. Teď poznal jsem, jak chutná smrt.
Bolesti nechal jsem doma a vyšel jsem do ulic. Do ulic města, jenž upadá pod náporem zla a štěnic. Vydal jsem se do Prahy. Proč? No přece navštívit naše slavné pány politiky. A výsledek? Chce se mi zvracet více než u voleb.
Co nechceš, aby jiní činili tobě, to nečiň ty jim. Zástupy mužů i žen nyní slouží, jako ideální podklad záhonů růží, neb dělali ze sebe něco, co nestojí ani za suché psí lejno. Chamtivost a pýcha svádí nás, ďábel nás vidlema do zad píchá a andě...
Jsem pouhý okamžik… každým dnem jsem jiný. V cestičce trnité, já marně hledám stíny. V cestičce trnité chodím sám a bosý… Něco tu hledám, hledám, nevím co si…
Jsem pouhý okamžik… nejsem kámen věčný. Co leží na cestě, co leží si a nesní…...