Zčeřený večer, poslední metrobusy drnčí po koleji. Stín kříže padá na postel. Chřestící meče, zlomené papyrusy pod sněhem závějí. V oknu mříže výhled na kostel.
Ulice všední plní se zástupy uprostřed hlupák táhne si fošnu. „...
Schod po schodu - kráčím vzhůru - však stále šlapu zemskou kůru - neslyšen a neviděn - tu zdravím němou tvář. Bez vzdechu a bez pohnutí čekám, čekám na pozdrav. Nedočkám se...jednou snad.
Slyšet kroky jsou temnou nocí noc schovává popraskané boty olepené od pradávných dlaždic jež hovoří vzpomínkami cest Noc schovává chůzi oděnců noc pohrává si s kroky vzdalují se přicházejí k ránu jitro rozhostí klid kroků po dlaždicích zbydou otisk...
Můj živote, v kruzích obilí, smáčené slzami oddaných rolníků, slehlé, jak poslední naděje matky nad rakví nemluvněte... ...rozdílu mezi námi není, sílu jsme neměli.
V posteli lezim a jenom tak snim, o bile pokryvce, kterou v nem zrim. Jak krasny to sen, co vsak jen vidim v nem? Zimu, krutou zimu, Smrt v ni nachazim a duse ma me opousti, leti do nebe, daleko ode me. Volam na ni: Vrat se zpatky, uz neuvidim ty te...