Ty fotky jenom klamou nebo jim snad hodláš věřit, možná něco řeknou, že nejsi lhář či pokrytec a slova ti pak plynou až všechny jímá mráz. Jsou fotky,které klamou, ty si nech,, já vezmu si ty, kdes našel tisíc hvězdiček a ty,co mají svoje ...
Chtěla jsem v dešti chodit, chtěla jsem mokrá být, však déšť na procházku nešel, když jsem venku mohla být. Tak zas venku už zas prší, meluzíná zpívá,hvízdá si, okno nám už netěsní, tak kapky na mě klepají, musím jít už ven, pak stihnu jejich ...
Až pochopíš,že můžeš jen projít kolem a země,ta se točí, Až pochopíš,že láska a i touha věčná že je. Až pochopíš,že okamžik krátký a prchavý je. Pak snad už budeš v hrobě a nikdo nepozná tvé poselství.
Kde schoval jsi klíč k tvým pocitům? Kam dals ten klíč k mým soucitům? Proč vzals klíč těm šťastlivcům? Snad měls klíč těch nosatců. Když našels klíč těch šílenců? Pak porozuměls i bezvěrcům.