Bebel ...Michal Gulyáš©2021

Když jsem byl malej
A začal vnímat hlas
A obraz z tý bedýnky
Se skleněným okem
Zapamatoval jsem si
Hned z kraje toho
Vnímání
Dva zvláštní týpky
Z Francie
Mluvili česky
A mně to tenkrát
Bylo fakticky fuk
-
Copak jsem věděl
Kdo je Francouz
A kdo je Čech?
-
Jeden byl Louis
Druhej Belmondo
Jeden byl sranda
A druhej byl všechno
Všechno, co probudilo
Zábavu
Byl vtipnej
Byl ležérní
A v usměvu
Měl napsáno:
„JÁ JSEM PŘÍKLAD“
Tolikrát jsem byl
Na jeho filmech
V kině, co ještě
vonělo dřevem
a prachem ze sametu
kde skřípaly sklápěcí
židle
a voněla káva z bufetu
a ženský měly drdůlky
a holky měly třešně
pod šaty
a pak už frčela diskotéka
a najednou přišlo
první manželství …
… A Bébel byl
Policajt nebo rošťák
Byl Zvíře …
… Až jednou byl
Stařec a jeho pes
A já si už dlouho říkal
Že mu od kotníků koukám
Vzhůru na ten život
Co našim životům pročesával
Občas smutnej vzduch …
„Jean Paule,
Voni se nám smějou,
Že pro tebe pláčeme,
Že prej jsme blbý
Poněvač tě máme
V srdci
Že tě máme v jeskyni naší duše
Jak malbu, jak umělce
Co načrtl obraz věčnosti
Na skálu nejtvrdší,
Příkladem na paměť.
Jean Paule,
Víš, že mně je jedno,
Co říkají pidižvíci…
…Protože já s Tebou
Budu mít vždycky
VESELÝ VELIKONOCE
A kdykoliv zapláču,
Cartouche, až bude
Kočár klouzat s Claudií
Do věčnosti …
…stejně
Jako Tvá duše tu bude
S námi … se mnou … ve mně …
… A postaví Tobě
Ti, cos jim dával sebe
Náhrobek nekonečný
Jako nebe …
Jean Paule
Aspoň aspoň pár centimetrů
Od kotníků bych ti chtěl být blíž
A zkoušet zvedat, jako ty,
Když slunce nesvítí – tlakovou níž …“