OTÁZKA - HUGO VON HOFMANNSTHAL
Nepozoruješ, jak se mi rty chvějí,
v mých bledých rysech přečíst nemůžeš,
můj úsměv že je trápení a lež,
když neklidně lpím na tvém obličeji?
Což netoužíš - tak jako já si přeji -
být náhle vytržena mocnou paží
z těch lichých prázdných dnů, z těch pustých
bažin,
kde jenom bludičky se prohánějí?
V tvém zraku hlubokém snad špatně pátrám?
Nedoutná jiskra v potemnělém troudu?
Tvé vlhké oči nejsou tajné brány
k tvé duši? Přání, která doutnala tam
jak tiché růže na černavém proudu,
jsou planá, bez duše ... jak tvoje štěbetání?
PeopleSTAR (1 hodnocení)