Potkali jsme se v metru.
Měla jsi bílé krysy na rameni
a pár bílých rukavic,
které ti asi nikdo nevymění.
Hlas jak rozbitý rádio,
měl fakt něco do sebe.
S tebou se mi líbilo,
ale ujde to i bez tebe.
Ohnivě lemovaná tvář a oči,
ze kterých nechtěla jsem číst.
A tu tvoji lhostejnou dokonalost,
jsem skoro až nemohla snýst.
Měla jsi bílé krysy na rameni
a pár bílých rukavic,
které ti asi nikdo nevymění.
Hlas jak rozbitý rádio,
měl fakt něco do sebe.
S tebou se mi líbilo,
ale ujde to i bez tebe.
Ohnivě lemovaná tvář a oči,
ze kterých nechtěla jsem číst.
A tu tvoji lhostejnou dokonalost,
jsem skoro až nemohla snýst.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
METAFORA ŽIVOTA
Když pupeny na stromech konečně zase začaly rozkvétat (ach, jak je to krásnej sv...
PODZIM
Dva roky a já se cítím stokrát líp a tisíckrát hůř. Na Zemi se nepotkáme už. Bí...
PO SETMĚNÍ
A občas se mi i zasteskne, když koukám skrz zamlžené sklo, jak den pomalu usíná ...
Když pupeny na stromech konečně zase začaly rozkvétat (ach, jak je to krásnej sv...
PODZIM
Dva roky a já se cítím stokrát líp a tisíckrát hůř. Na Zemi se nepotkáme už. Bí...
PO SETMĚNÍ
A občas se mi i zasteskne, když koukám skrz zamlžené sklo, jak den pomalu usíná ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva