To ticho bylo na duši,
pné neklidu a prázdnoty.
I slyšel jsem, jak mi srdce buší,
ty rytmické jeho noty.
Pak vydán hlas jako kvas,
avšak jen sporých odpovědí.
I vydán opět a zas,
směrem tam, kam oko hledí.
A kam, že to oko zahleděno?,
do smírných úrodných míst.
Kde vše do ladu oděno,
kde tělo i duše má co jíst.
A bylo ticho, ne však úplné,
kolem i nějaký ten hluk.
Okolí atmosférou plné,
ale odnikud nikdo ani muk.
Nejen chlebem živ jest člověk,
po celý svůj věk.
I za jiné hodnoty třeba míti vděk,
jako za duševní lék.
PeopleSTAR (0 hodnocení)