OBRÁCENOSTI

Bílá a černá, ty protipólné sestry berev,
obě čisté a jasné.
Mezi nimi proudící krev,
a další mnohé barvy krásné.

Muž doplňuje ženu a obráceně,
tvoří tak pár člověka.
Ten v rozmanité bývá ceně,
měna tvrdá nebo měkká.

Den vždy střídá temnou noc,
v pravidelném rytmu času.
Toť kouzelná přírodní moc,
a tiše zcela, bez slyšení hlasu.

I anděl s ďáblem se doplňují,
jak tvoří si své frakce.
Svoje role pak naplňují,
v pořádku: akce a reakce.

Pravda soutěžívá se lží,
ve velmi častém střetu.
Lež vždy pravdu mlží,
možno opačně též napsat větu.

Na zemi a také na nebi,
odvíjí se život náš.
Ty četné úsměvy a škleby,
někdo odříkává "otčenáš".

Voda zmrzne v led,
ten roztaje zase zpět.
Žádný zájmový tu střet,
zbytečných dalších vět.

Život je naše vědomí,
smrt si ho pak zpátky vezme.
Aby stavěl veliké domy,
a ta z nich vysvobodí vězně.

Avšak umění a umění,
co že to je za duel?
Jedno duchem, jiné jmění,
hořká pachuť či sladký cumel.