Sedím tak celý život na břehu řeky,
a hledím do jejích vod.
A vidím v nich ryby, malé í velké,
plující všemi směry.
Po proudu i proti němu,
ve svém živlu hbitě si počínající.
A já jen shlížím na toto divadlo,
v touze také v této řece plout,
ale jako přibitý zde nemoci se hnout.
Napomenutí:
I sesadím tě z trůnu tvého, ty jitřenko třpytivá,
z tvého úřadu tě sesadím.
Uslyšel jsem hlas a zachvěl se.
Pak sklonil...opět vzhlédl...a pomyslel si:
Ano, moje nepravosti nesčetné,
v šalbě a klamu,
připomínáš mi tak zas.
Neb nejsem hoden přízně tvé,
jak jen odkláněl se tuze.
I udělíš mi po zásluze,
odčinění z vůle své.
I opět uslyšel jsem ten hlas,
již v jiném znění tónu:
Avšak ty se nestrachuj,
neb dává se ti milosti,
a usmířeny viny jsou,
v tvé pokoře a lítosti.
PeopleSTAR (0 hodnocení)