Slova, jakoby vytažený z knížky,
pomalá chůze,
opilá mysl,
v ruce růže.
Neprominutý okamžiky,
pusa na dobrou noc,
pohledy ostatních lidí,
a otázka "Proč...?"
Zbyla mi jen víra,
a už i ta umírá,
chtěla bych tě líbat,
ale moje srdce předstírá.
Bojím se o sebe,
už jenom chlastám a kouřím,
strašně hubnu,
po sexu toužím.
Asi umřu,
klepou se mi ruce,
bolí mě hlava,
na dvěře smrtka tluče.
Omlouvám se všem,
ale můj život nemá smysl,
já nemám smysl,
mám jen svou prokouřenou mysl.
PeopleSTAR (1 hodnocení)