Cherubín troubí na kost fanfáru Vít Slíva
Klanění
Už už chtěla odejít,
jako světlo vyhasíná
z laku dveří.
— Počkej ještě!
popadl jsem Knihu Dnění
a rozevřel ji,
jako když se otevírá břicho
věštebných zvířat.
Nevím, jestli si povšimla,
že se jí z obrázku klaním;
ale tíhou jejího pohledu
Kniha mi vyhřezla z rukou.
Skloněn teď k zemi,
sbírám z ní vnitřnosti
a nade mnou bzučí
samospoušť.
9–10 / 1 / 1982
PeopleSTAR (0 hodnocení)