Labuť
Zešeřelá,
zvečernělá,
k světlům odplouvá si z těla
po hladině usínání.
Hvězdami Bůh hledí na ni,
hvězdami v ní rozežíhá
sny. V nich žádná tíha.
— V jejích perutích
náhle zahřímá to, temně,
a ona procitne. Tak ve mně!
Zešeřelá,
zvečernělá,
k světlům odplouvá si z těla
po hladině usínání.
Hvězdami Bůh hledí na ni,
hvězdami v ní rozežíhá
sny. V nich žádná tíha.
— V jejích perutích
náhle zahřímá to, temně,
a ona procitne. Tak ve mně!
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Cherubín troubí na kost fanfáru Vít Slíva
Šišky Nasbírali jsme je v blízkém lese (nesmyslné děje, když miluje se) a nasyp...
Cherubín troubí na kost fanfáru Vít Slíva
Modlitba za přítele Ludvíku Sukupovi in memoriam [...] Rakev teď nese hlavu zt...
Cherubín troubí na kost fanfáru Vít Slíva
Nevím! Možná je všechno má vina, i když ji na sebe neumím vzít. Hrabu se do hr...
Šišky Nasbírali jsme je v blízkém lese (nesmyslné děje, když miluje se) a nasyp...
Cherubín troubí na kost fanfáru Vít Slíva
Modlitba za přítele Ludvíku Sukupovi in memoriam [...] Rakev teď nese hlavu zt...
Cherubín troubí na kost fanfáru Vít Slíva
Nevím! Možná je všechno má vina, i když ji na sebe neumím vzít. Hrabu se do hr...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva