Naslouchal tichu,
svědomí vlastního hříchu.
Té symfonické básni,
jež i myšlenky krásní.
Tichému stříbru jiskření,
také hlasu svého srdce.
Stavu snivého jitření,
v roli lákavého svůdce.
Za oknem pak vítr zadul,
a impresi vrátil expresi.
Tak symfonii půl na půl,
obohatil vnější směsí.
A vítr se opět utišil,
v jiném již dějství básně.
Tak hudbu ticha povýšil,
do kódy jeho halasné.
svědomí vlastního hříchu.
Té symfonické básni,
jež i myšlenky krásní.
Tichému stříbru jiskření,
také hlasu svého srdce.
Stavu snivého jitření,
v roli lákavého svůdce.
Za oknem pak vítr zadul,
a impresi vrátil expresi.
Tak symfonii půl na půl,
obohatil vnější směsí.
A vítr se opět utišil,
v jiném již dějství básně.
Tak hudbu ticha povýšil,
do kódy jeho halasné.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Ono se řekne
Ale pak se to smekne, málem zakleto, v poloze vznětné. Ono se řekne, zda je co ...
- Soud -
Po proudu plout, odtud hrou hrotů i proti zrodu chod. Z pout a svodů pnout i sh...
Zázrak v trávě
Pampeliško, v zelené trávě zářivá, v květu jak slunce na modrém nebi. Stvolem ro...
Ale pak se to smekne, málem zakleto, v poloze vznětné. Ono se řekne, zda je co ...
- Soud -
Po proudu plout, odtud hrou hrotů i proti zrodu chod. Z pout a svodů pnout i sh...
Zázrak v trávě
Pampeliško, v zelené trávě zářivá, v květu jak slunce na modrém nebi. Stvolem ro...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva