Naslouchal tichu,
svědomí vlastního hříchu.
Té symfonické básni,
jež i myšlenky krásní.
Tichému stříbru jiskření,
také hlasu svého srdce.
Stavu snivého jitření,
v roli lákavého svůdce.
Za oknem pak vítr zadul,
a impresi vrátil expresi.
Tak symfonii půl na půl,
obohatil vnější směsí.
A vítr se opět utišil,
v jiném již dějství básně.
Tak hudbu ticha povýšil,
do kódy jeho halasné.
svědomí vlastního hříchu.
Té symfonické básni,
jež i myšlenky krásní.
Tichému stříbru jiskření,
také hlasu svého srdce.
Stavu snivého jitření,
v roli lákavého svůdce.
Za oknem pak vítr zadul,
a impresi vrátil expresi.
Tak symfonii půl na půl,
obohatil vnější směsí.
A vítr se opět utišil,
v jiném již dějství básně.
Tak hudbu ticha povýšil,
do kódy jeho halasné.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva