Naslouchal tichu,
svědomí vlastního hříchu.
Té symfonické básni,
jež i myšlenky krásní.
Tichému stříbru jiskření,
také hlasu svého srdce.
Stavu snivého jitření,
v roli lákavého svůdce.
Za oknem pak vítr zadul,
a impresi vrátil expresi.
Tak symfonii půl na půl,
obohatil vnější směsí.
A vítr se opět utišil,
v jiném již dějství básně.
Tak hudbu ticha povýšil,
do kódy jeho halasné.
svědomí vlastního hříchu.
Té symfonické básni,
jež i myšlenky krásní.
Tichému stříbru jiskření,
také hlasu svého srdce.
Stavu snivého jitření,
v roli lákavého svůdce.
Za oknem pak vítr zadul,
a impresi vrátil expresi.
Tak symfonii půl na půl,
obohatil vnější směsí.
A vítr se opět utišil,
v jiném již dějství básně.
Tak hudbu ticha povýšil,
do kódy jeho halasné.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Dohled na tohle:
Rozhled a dolet pro vznět, jak prospět i dospět v ohled. Batole, pak svět, kde ...
Dohled na tohle:
Rozhled a dolet pro vznět, jak prospět i dospět v ohled. Batole, pak svět, kde ...
Politicky vždycky lidský a prací prášek
Politicky vždycky lidský Zdá se, že hlasem zase hlásá své: i já jsem a kasá se ...
Rozhled a dolet pro vznět, jak prospět i dospět v ohled. Batole, pak svět, kde ...
Dohled na tohle:
Rozhled a dolet pro vznět, jak prospět i dospět v ohled. Batole, pak svět, kde ...
Politicky vždycky lidský a prací prášek
Politicky vždycky lidský Zdá se, že hlasem zase hlásá své: i já jsem a kasá se ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva