Naslouchal tichu,
svědomí vlastního hříchu.
Té symfonické básni,
jež i myšlenky krásní.
Tichému stříbru jiskření,
také hlasu svého srdce.
Stavu snivého jitření,
v roli lákavého svůdce.
Za oknem pak vítr zadul,
a impresi vrátil expresi.
Tak symfonii půl na půl,
obohatil vnější směsí.
A vítr se opět utišil,
v jiném již dějství básně.
Tak hudbu ticha povýšil,
do kódy jeho halasné.
svědomí vlastního hříchu.
Té symfonické básni,
jež i myšlenky krásní.
Tichému stříbru jiskření,
také hlasu svého srdce.
Stavu snivého jitření,
v roli lákavého svůdce.
Za oknem pak vítr zadul,
a impresi vrátil expresi.
Tak symfonii půl na půl,
obohatil vnější směsí.
A vítr se opět utišil,
v jiném již dějství básně.
Tak hudbu ticha povýšil,
do kódy jeho halasné.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Liják
Tikot budíku, déšť na střeše tu po vzniku, než nařeže své. Ticho a pak záblesk,...
Dobou svou
To, co hrou odešlo, i to, co jde zde složitou poštou, odezvou žitou, se spoustou...
Hlava
Jak se namáhá hlasem v kráse, praxe váhavá. Práce práva, akce, zpráva masce nah...
Tikot budíku, déšť na střeše tu po vzniku, než nařeže své. Ticho a pak záblesk,...
Dobou svou
To, co hrou odešlo, i to, co jde zde složitou poštou, odezvou žitou, se spoustou...
Hlava
Jak se namáhá hlasem v kráse, praxe váhavá. Práce práva, akce, zpráva masce nah...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva