Naslouchal tichu,
svědomí vlastního hříchu.
Té symfonické básni,
jež i myšlenky krásní.
Tichému stříbru jiskření,
také hlasu svého srdce.
Stavu snivého jitření,
v roli lákavého svůdce.
Za oknem pak vítr zadul,
a impresi vrátil expresi.
Tak symfonii půl na půl,
obohatil vnější směsí.
A vítr se opět utišil,
v jiném již dějství básně.
Tak hudbu ticha povýšil,
do kódy jeho halasné.
svědomí vlastního hříchu.
Té symfonické básni,
jež i myšlenky krásní.
Tichému stříbru jiskření,
také hlasu svého srdce.
Stavu snivého jitření,
v roli lákavého svůdce.
Za oknem pak vítr zadul,
a impresi vrátil expresi.
Tak symfonii půl na půl,
obohatil vnější směsí.
A vítr se opět utišil,
v jiném již dějství básně.
Tak hudbu ticha povýšil,
do kódy jeho halasné.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Pro mne
Jen tak jemné, tajemné, proměnné v odměně, leká, jak sen k ozvěně. Povznese i z...
Spěch v obsah forem
Odlišných i těch podobných v pojem. Od pyšných, ozdobných v dojem, hříšných či z...
Učitel hudby
Hrou svou tou před očima, notou uši dojímá. Tělem, duší předčí hra, bděle řečí ...
Jen tak jemné, tajemné, proměnné v odměně, leká, jak sen k ozvěně. Povznese i z...
Spěch v obsah forem
Odlišných i těch podobných v pojem. Od pyšných, ozdobných v dojem, hříšných či z...
Učitel hudby
Hrou svou tou před očima, notou uši dojímá. Tělem, duší předčí hra, bděle řečí ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva