Naslouchal tichu,
svědomí vlastního hříchu.
Té symfonické básni,
jež i myšlenky krásní.
Tichému stříbru jiskření,
také hlasu svého srdce.
Stavu snivého jitření,
v roli lákavého svůdce.
Za oknem pak vítr zadul,
a impresi vrátil expresi.
Tak symfonii půl na půl,
obohatil vnější směsí.
A vítr se opět utišil,
v jiném již dějství básně.
Tak hudbu ticha povýšil,
do kódy jeho halasné.
svědomí vlastního hříchu.
Té symfonické básni,
jež i myšlenky krásní.
Tichému stříbru jiskření,
také hlasu svého srdce.
Stavu snivého jitření,
v roli lákavého svůdce.
Za oknem pak vítr zadul,
a impresi vrátil expresi.
Tak symfonii půl na půl,
obohatil vnější směsí.
A vítr se opět utišil,
v jiném již dějství básně.
Tak hudbu ticha povýšil,
do kódy jeho halasné.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
S mincí
Život v líci, děj i spící, v rubu z něj tou stranou bicí. Čí kout bdící, tmou s...
Plynule
S útržky vůle, ve splínu k nule. Udrž ty svršky, slinu, kde spršky. Ze stínu v...
A tak jsem si...
V patách svědci nejistí. Co jsi si? Věcí, kde cit v lécích. Co víc i vědci? ...
Život v líci, děj i spící, v rubu z něj tou stranou bicí. Čí kout bdící, tmou s...
Plynule
S útržky vůle, ve splínu k nule. Udrž ty svršky, slinu, kde spršky. Ze stínu v...
A tak jsem si...
V patách svědci nejistí. Co jsi si? Věcí, kde cit v lécích. Co víc i vědci? ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva