Proč ?

Až se mě jednou budeš ptát,
proč nás druzí opouští,
až se jednou přestaneš smát,
až tě touha jít dál opustí.

Tak ti řeknu,že králem není ten,kdo se králem narodil,
ale ten kdo se řekou v bouři prodil,
ten kdo největší zklamání v životě prožil
a přesto všechno zlí přežil.

Jsme jako lvi,kteří bojují o své místo ve smečce.
A i když prohrajeme,tak se nevzdáme,
za každou prohrou je jiný cíl,kde jiná řeka teče.
Buď půjdeme proti proudu,nebo se s proudem vydáme.

Hledáme své štěstí v oblacích,nebo někde za sebou,
avšak stačí otevřít oči,podívat se do předu.
Proč se sebou zacházíme,jako bychom byli se slevou?
Když máme mnohem větší hodnotu,to neštěstí nechme za sebou.

Jsme jako ptáci,kteří se učí létat,
i přes ty pády to zkoušíme dál.
A možná je cíl v dáli,přesto se snažíme nebát,
kdo by se králem stal,kdyby to předem vzdal?

Proč lidé vyčítají,to co se stalo kdysi,
proč je lehčí lhát,než pravdě čelit?
Proč si občas připadám,jak v bouři kde mě nikdo neslyší?
Proč jsem jak jelen,kterého musel nejdřív někdo střelit?

Aby přestal na stejnou cestu chodit,
proč pořád vcházíme do stejné rozbouřené řeky,
proč se musíme nejdříve utopit,
abychom začali hledat jiné cesty.

Není důležitý cíl,ale ta cesta plná těžkých dnů,
možná víc prší a občas chvlku slunce svítí,
bylo by lehké se vzdát a vrátit se zpátky do snů,
přesto jdeme dál,to usilí se nám jednou vrátí.

A možná jdeme spolu,možná každý sám.
I my se měníme,jako na podzim listí,
než se naše cesty rozdělí radu ti dám,
že i v největší tmě,najdi to světlo co v tobě svítí.