Chytla jsem si sluníčko,
do rybářské sítě,
usmálo se maličko
a hned zmizelo hbitě.
Shora na mě mává,
jeho paprsky mě hladí,
že se nezlobí, najevo dává,
jsme nerozumní a příliš mladí.
Za tu drzost se mu omlouvám,
vždyť slunce volnost musí mít,
tak často s ním i rozmlouvám,
na procházku krajem, chce mě vzít.
A já se tomu nebráním,
s ním je přece všude krásně,
dovede mě k potůčku a stráním,
a stále načechrává zlaté třásně.
A já mu je ráda chválím,
je to lepší, než kdyby se mračilo,
ale já boj se žárlivostí svádím,
zas ono ale radí - to by stačilo.
Tak občas na jeho rady dám,
vždyť projde celým světem!
Dávno ví, že už lásku znám
a šeptá - předej tu lásku svým dětem.
PeopleSTAR (6 hodnocení)