Opravdu si někdy připadám,
jako bych ani nežila.
Na kloub přijít záhadám,
proč tolik smutku jsem prožila.
I když odejde, zase se vrací
a takhle to jde každý den!
Naděje, ta pomalu se ztrácí,
těším se, že přijde krásný sen.
Potěší jen na chviličku duši,
ani se nezeptá, zda může odejít,
na nočním stolku zanechá růži,
jak tomu trápení jenom předejít.
Trápím se, trápím
a nikdo ani netuší,
že slzami život zkrápím,
křik o pomoc - ticho přeruší.
Zní to jak přerušená píseň,
kterou už nikdy nikdo nedozpívá,
v mé duši na dně leží tíseň
a věřte, tohle zdraví neprospívá.
Jak vymanit se z moci smutku,
by úsměv na mé tváři se rozzářil,
to je těžký úkol vskutku,
prostě život se mi nezdařil.
PeopleSTAR (5 hodnocení)