Cítím se a přeji si!

Asi těžko,
to půjde jen slovy popsat.
Ale tak nejsem v tom poprvé,
už vím, jak v tom hopsat!
Snažím se volat o radu,
ale nikdo, mi to nedá opsat.
Kolik šancí na nový start,
může každý z nás dostat?

Cítím se,
jak kdyby kolem mě byli mříže,
jak ateista,
který všude kreslí kříže!
Stovky popsaných řádků
a na další se píše.

Přeji si,
přestat v něco doufat!
Chci přestat nenávidět okolí,
vražedně na něj koukat!

Cítím se,
zodpovědný, za cizí činy!
Odsouzený, i bez kousku viny!
Proč?- Za cizí chyby!

Přeji si,
se vypovídat, ze svého stínu!
klidně s přísahou,
že následky přijmu!

Cítím se,
jak nezvaný host.
To nenápadné vyhoštění,
prosím, už dost!

Přeji si,
mít kolem sebe ty lidi!
U kterých nemusím mluvit,
protože do mě vidí!

Cítím se,
jako by všichni znali moje slabiny!
Jediné v co doufám,
je snad presumpce neviny!

A když se tak cítím,
tak si pouze přeji!
Přestat otevírat dveře,
ve kterých nikdo není!

Když se začínám cítit,
že budu padat dolu.
Ať je o koho se opřít,
že když tak, budeme padat spolu!

Cítím se,
jako by každý den, měl stejný námět!
Kterého se zbavuje těžce,
jako rakoviny zánět!

Přeji si,
přestat nenávidět každý den!
Ve kterém nebudu,
jen já, jeden člen!

Přeji si,
ať tu nejsem jen sám za sebe!
Ať se dají překonat ty peřeje!