Uprostřed noci se probouzím,
stromy se na mě šklebí,
svým pohledem je jen popouzím
a u pařezu, strašný skřet dřepí.
Děsí mě jeho skřehotavý smích,
chce mě získat pod svou moc,
snad chce, bych přiznala svůj hřích,
nemohu se dočkat, kdy odejde noc.
Není tu nikdo, kdo by za mnou stál,
sama si musím vytrpět ten strach,
nevím, kdo je nočního lesa král,
ale ráno z děsu, zůstane jen prach.
Vánek strach rozfouká na všechny strany,
sluníčko pomocnou ruku mi podá,
v hluboké noci, jsem slyšela zvonit hrany,
úsměv slunce do života, chuť mi dodá.
stromy se na mě šklebí,
svým pohledem je jen popouzím
a u pařezu, strašný skřet dřepí.
Děsí mě jeho skřehotavý smích,
chce mě získat pod svou moc,
snad chce, bych přiznala svůj hřích,
nemohu se dočkat, kdy odejde noc.
Není tu nikdo, kdo by za mnou stál,
sama si musím vytrpět ten strach,
nevím, kdo je nočního lesa král,
ale ráno z děsu, zůstane jen prach.
Vánek strach rozfouká na všechny strany,
sluníčko pomocnou ruku mi podá,
v hluboké noci, jsem slyšela zvonit hrany,
úsměv slunce do života, chuť mi dodá.
PeopleSTAR (7 hodnocení)
Další příspěvky autora
MAMINKA - Bohuslav Richter
Maminka, maminka. V tom jméně něha zacinká. To slovo je jak pohlazení, při němž...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když ...
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
Maminka, maminka. V tom jméně něha zacinká. To slovo je jak pohlazení, při němž...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když ...
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva