Mé dětství nacpalo iluze do pytle,
ten zavázalo na uzel
a uteklo.
Ani mi nic neřeklo!
Běželo přes sedmery hory,
přes sedmery lesy.
Jako by si ani nepamatovalo,
jak mě tenkrát vzalo za pačesy
a dovleklo mě až sem.
Jak jsem byla dítětem.
Kdyby se aspoň přišlo rozloučit.
Aspoň ruku bychom si podali
a mile se na sebe usmáli.
Třeba bychom se i objali.
Co já vím.
Nebo kdyby se mu chtělo
a moc nespěchalo,
tak třeba na chviličku
bychom si sedli na lavičku.
Dali bychom si zmrzlinu,
trochu bychom si zavzpomínali
a zasmáli se,
třeba tomu jak jsem byla malý Jelínek,
a další hoře vzpomínek.
Ale ono ne.
Prostě vzalo nohy na ramena.
Jako že to pro ně nic neznamená.
A odešlo.
ten zavázalo na uzel
a uteklo.
Ani mi nic neřeklo!
Běželo přes sedmery hory,
přes sedmery lesy.
Jako by si ani nepamatovalo,
jak mě tenkrát vzalo za pačesy
a dovleklo mě až sem.
Jak jsem byla dítětem.
Kdyby se aspoň přišlo rozloučit.
Aspoň ruku bychom si podali
a mile se na sebe usmáli.
Třeba bychom se i objali.
Co já vím.
Nebo kdyby se mu chtělo
a moc nespěchalo,
tak třeba na chviličku
bychom si sedli na lavičku.
Dali bychom si zmrzlinu,
trochu bychom si zavzpomínali
a zasmáli se,
třeba tomu jak jsem byla malý Jelínek,
a další hoře vzpomínek.
Ale ono ne.
Prostě vzalo nohy na ramena.
Jako že to pro ně nic neznamená.
A odešlo.
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
METAFORA ŽIVOTA
Když pupeny na stromech konečně zase začaly rozkvétat (ach, jak je to krásnej sv...
PODZIM
Dva roky a já se cítím stokrát líp a tisíckrát hůř. Na Zemi se nepotkáme už. Bí...
PO SETMĚNÍ
A občas se mi i zasteskne, když koukám skrz zamlžené sklo, jak den pomalu usíná ...
Když pupeny na stromech konečně zase začaly rozkvétat (ach, jak je to krásnej sv...
PODZIM
Dva roky a já se cítím stokrát líp a tisíckrát hůř. Na Zemi se nepotkáme už. Bí...
PO SETMĚNÍ
A občas se mi i zasteskne, když koukám skrz zamlžené sklo, jak den pomalu usíná ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva