Hořením životem
proplouvám v myšlenkách
nahlížím do světnic
kde holátka v kolébkách
- vzlykají, pláčou, po matičce teskní,
však většina z nich již z daleka nesní.
Mají svůj svět, mají své hradby,
v srdcích jim zaznějí života skladby.
Chtěli by vyrůst a i s kořeny zmizet
- však s kořeny bez půdy
jen těžko půjdou plody sklízet.
proplouvám v myšlenkách
nahlížím do světnic
kde holátka v kolébkách
- vzlykají, pláčou, po matičce teskní,
však většina z nich již z daleka nesní.
Mají svůj svět, mají své hradby,
v srdcích jim zaznějí života skladby.
Chtěli by vyrůst a i s kořeny zmizet
- však s kořeny bez půdy
jen těžko půjdou plody sklízet.
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
Potichu...
Slunce, jako žhnoucí uhlík co v oceli se zří - jak plamen svíce na hřbitově když...
A najednou ticho!
Tisíce čepelí řežou mne na kousky probodnut ocelí po léta - na spousty míst na m...
Stesk dítěte
Toužil jsem po pohlazení. Toužil jsem cítit teplo letmého polibku... Dočkal j...
Slunce, jako žhnoucí uhlík co v oceli se zří - jak plamen svíce na hřbitově když...
A najednou ticho!
Tisíce čepelí řežou mne na kousky probodnut ocelí po léta - na spousty míst na m...
Stesk dítěte
Toužil jsem po pohlazení. Toužil jsem cítit teplo letmého polibku... Dočkal j...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva