Zase jsou dny vyhloubeny z vonící hlíny, zas duben zvoní mosazným zvoncem, zas celý svět olizuje příslib malin a prokřehlých prstů. Již i nedospalý motýl natřásá nemotorná křídla a nad hlavou vrnících zahrádek se rozvírá sluneční vějíř - z kůstek ještě měkkých - ještě neudržící tíhu deště.
Jaro, válečná vlajko na terasách plných bochánků z bláta a světla, jaro, rozkošně čvachtající mezi podrážkou a chodníkem!