Do kterého vzorníku,
ustájené ohrádky?
Kde roníš slzy vzlyků,
pro život stavem vratký?
Kde tvoříš i obrátky,
radosti a úsměvů.
Také nesčetné zmatky,
hrubosti, svoji něhu?
Polykáš i oplátky,
ran, jež si hojíš v jizvy.
Nebo též pocit sladký,
láskyplné odezvy?
Hledáš, ztrácíš, nacházíš,
ve svém vlastním prostoru.
V němž pak stále narážíš,
na zdi jen, bez otvorů?
Každý v jiné ohrádce,
odkud nemá úniku.
Žije dlouze, či krátce,
darem hranic mezníku.
PeopleSTAR (1 hodnocení)