Domov je naděje

Domov je naděje
8. února 2016 v 19:39 | Marie Bernadeta | Stíny nad obzorem




Domov je naděje


Domov je tam
kde smíme spočinout
Já domov znám
a zem je mi cizinou

Duše je chrám
v níž každý sám
uctívá lásku jedinou
živou a krásnou nevinnou

Domov je tam
kde srdce mám
s rozbřeskem odcházím
a v noci domů se navracím

a v sobě každý sám
staví si z nebes chrám
a já v něm dveře otvírám
prosbám a čistým modlitbám

Pokorně stát
a tichu naslouchat
můžeme snad
si přát

Domov je tam
kam duši pozvedám
Já domov znám
na skále pevné stojí chrám

V něm hoří svíce
za všechny duše
a není více
těch kteří podlehli pýše

Mé srdce tluče v dlaních
Čekám až křídla oschnou
Mám ještě krůpěje rosy na nich
které se nyní i tebe dotknou

Domov je naděje
k níž duše dospěje
jakmile procitne
ze spánku v průsvitné
podobě pravdivých citů
spředených ze snů dávných mýtů