Co si z kvítí napleteme vínků
v prstech, jež se dost už ohřály,
než vyžene stromek do lupínků,
než se bílým květem obalí.
Loňské dříví ještě hučí v peci.
Venku slunci, div ne letnímu,
pacholátko už se dává svléci,
dávno zapomnělo na zimu.
Voda, vodička už na nás čeká,
už se čistí u samého dna.
Země do vysoka, do daleka
vydechuje - zase svobodná.
v prstech, jež se dost už ohřály,
než vyžene stromek do lupínků,
než se bílým květem obalí.
Loňské dříví ještě hučí v peci.
Venku slunci, div ne letnímu,
pacholátko už se dává svléci,
dávno zapomnělo na zimu.
Voda, vodička už na nás čeká,
už se čistí u samého dna.
Země do vysoka, do daleka
vydechuje - zase svobodná.
PeopleSTAR (5 hodnocení)
Další příspěvky autora
KDO - Jan Skácel
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva