Vlny a Ohně

Zvláštní,hořím a jsem rád.

Miluji plameny,jejich třaskavost,totiž sáhni.
Milostná hra víš?
Lákat sny do vlchka.
Usínat právě teď
Barvy mají potulný sled.
A představil si  jenom šep lesních cest.
Kouřem dýchám podél stěn.
Pak psát,pozdějí spát zatím nekonečna příběhu.
Jako mají  prázdna místností ve  skříňi.
Bez šatu jež nosíš  mi do očňic mé touhy tvou.
Chci usínat při potkáňí sladkosti tvého nakouslého rtu.
Miluji tvé polibky.
I když nikde tě tady nevidím.
Zpívám to odhalujcím se krajinám.
Zpívám o noci.
O záclonách.
O vlnách s+ní.

Ve dveřích už jen sirka jedna z posledních.
Viděl jsi náš plamen chřestit v  obzoru?
Vysvlékávám  nespatřeňi z  barvev  tvích očí.
Tvá zábradlí na podél,sváďí mě hladit praskliny šupin.
Když vyslzel vnitřnosti s krví.
Kočičí srst plná hedvábných luk.
Hojím si odřenost bělivosti pohlednic.
Hřej mě před tichem,šeptá mi spirálámi.
Světlo přináší neohořelé od tmy z večera.
Kdo jen jsi?

Když svá průhledna nesvařena do rámů.
Co dám si dnes na parapet?stopu?
Potkal jsem hravé koťatko u kolejí.
A šel jsem tam na kraj světa.
Mosty přepažily nám cesty.
Zatím divoce přede.
Choulí se k hravosti.
Kočíčí usměv vrní mi pod rukou.
Lísá se ke mě.Hypnotizuje mé zraky.
Její večerní love...
Chťelo se mi  odházet cosi pláčem.
Však ona mě klidem prolila.
Povzbudit si  mě chtěla?
Občas?

Nechtěl jsem iluzím lhát.
Abych byl jako ony,bludičkou,návnadou pro noc.
Tak mám to kočicí hrávě stále před očima.
Též i tvůj měsíc jehož tvář sméká po kolejích.
 Támhle když kdysi plakaly mraky v převleku rána.
Cítím tvé symboly když nejvíce potřebuji.
Zatím nacházím  tvá znamení na obloze.
Cokoliv co mi tě připomínná...
Jak  ke mě promlouváš tancem.
Dávno tahá mi z vlasů že snad  naleznu kruhu zip.
 Jimi už  v nebloudím si.
Vím že tady někde jsi.
Vždiť se vidíme.
Právě teď.

Hledám nejslabší plášťe povrchnosti.
Abych to s tebou prožil.
Nosnost mejch trámů je jako olej na sluncích.
Potácím se s ulicemi a jindy  se  jenom projížďím dálnicí.
Následuji svou příď a  světla také dech noci.
Je to stejné jako když padám prázdnotou.
Dnes za oknem sní+vám že ty,snad.,ano.
Však jestly mě možná znáš platonicky namrzám.
Jako ten  spánek jež mě ze spánku...
V  prostřed  chladnýho  večera.Bez tebe.Na lavici.
Neprobouzí mě  milováňím.
Tak mě to spaluje uvnitř.
Až postupně nevím k čemu jsou nepodvázaný pocity.
 Když téhož se mi z hlavy trhá.
Tíží mě to tváří.
Maskuju co nestihla noc.
Drťím ten čas v  atd.
Nebo on mne?

Však stále víc tak i míň věřím tomu že nelže.
Říká mi že nevěřím,ale...
Že nezná iluze i strachy.
Že  kruhy nemají unikovou cestu.
Pro případ že bych někdy neukril to pod tváří.
Když by tu nebylo místa k usednutí.
Ani tvé stíny.
Kapsy plné prázdnoutou i  naopak.
Netěl sňí o času.
Že děravě pohlcují mě prázdnoty 
Že se nezachtělo sluncím krvácet.
Na pruhu paprsků.
Svá Moře tvá slanost.
Tu kapku mezi déšť uschováš?
Vlna jež si.Vlna jež si.Vlna jež si.Vlna jež si.