The Last Ride~V kapuci

Výš,že? ještě tu jsem snad ano... snad asi jo.
Proč,že?Zda-ly jsem vlkem osaměňí.
To mě mění do ozvěn z nich už nepřineseš mi květinu?
Nebo její šaty jaké to mohly být barvy?
A tvář to jen ochutnat trochu tvých ůdolí,listů.
Kojotím frekvencím naslouchám.
Kvílím to Až odezní majáků byče.
Hladiny jsou už odhořelá ode mě.
Já zas o té chvíly...
Ůžasem žasem kidně hypotalaus na hypotéku.
Došel bych i s košem vyhodit se i koš třeba někoho potkám.
Kdo Pak ale hladil by papskům otlačené rány.
když se do nás přicházejí lámat.
Hřeje mě slunce.
Navracím jemu i jeho andělum se s chřestidly opadat.
Poznat tak tranzy domorodin.
Přednes se jen.
Když zkratka koušu se přitom do jazyka.
Potřeboval svařit cestu otisků v prstu.
Bloudil jsem labyrintem dlouze.
Až když jsem přestal hledat exit
Otevírám si srdce otvírákem,nic ale nevidím.
Pak si to mezi zdmi užívám.
Jestly slepímy uličkami někdy v záhledu.
Trochu mě štkne Čím citu více .
Tím jsem víc a víc spíše svíce a víc chce.
Jen zeje nikdy se nechci zvyknout na pády z okrajů.
Co s tím?S ním? já jím sním a do snu tnu, už tu asi spím.
Asi jo...
Však chci ti do tvých aort sepnout lybozvučně.
Kde jenom jsi měsičňí vílo???
Ůže vlníš se přitomností tak naslouchám o kvílech květů tvé růže.
Jak můžeš mě opomůžeš mi po tmě. netrnoviťe chci už jen ťě.
Vyješ to dalším planetám.Posíláš zprávy kouřem všude jen ty.
Taju.Vkreslíš mi cestu z i do?Řekni mi mám přestat šeptat?ne?
Já jakoby tahy nesloučitelna skutečne ne?
držíme se sváry našich potkNezaručím že se nikdy nepoznáme.
Ani neprodávám delfíní zpěv taneční ti chuťe?
Usmívám se abych zašil šrámy.
Jak se cíťíš?Kde to jsem?
Kde jen jste všichni?Kde?Vyfotíme to spolu?
Někdy alespoň v silnicích ůnes mě pruhy mihnutí dálky jsou+citem přátel.
Tam dál až zmizet v co? dále
Vidím tě všude...
Tam Následoval pouze krok za krokem a čist až z našich stop i nikde...
Blesk tělem pluje,taky se dusí vstřícně poklopu ůtah šroubů.
Nechám neprostorům podělí/me se o zlomek vteřiny.
Zametá mnou zvláštňe.Nebráním se hořet.
Poznat si opadavost popela a dál objev co neznám.
Potřebuji tě přeci ,také i já o tobě,chci vědět jaké to asi je.
Chtěl bych ti zachovat jedno moře.
Viď nebo zkameňelou půlslzu v ní pocit jaký?
Že jsem vnímal tvé samoty v nekonečních nocích.
Jen těžkej pocit se táhne z nevratných hlubin své jenom to.
co chceš si jen přát,staniž se co ne?!
.Jsem tu s tebou připraven.
Svěřit se v den kdy povstane světlem z pozadí zraků.
.Jednou snad nebude z oka vytrháno zteskně.
Ale popraskané v pocit,kde všude jsou duhové barvy.
Oradostnil,však ony,také vrážely do tvrdých skál.
To tříšťí se ode mě ve slané střepiny.
Utíkájící do ulic zvonit.Všechno se leskne a láme v občas.
Jak se to rozbíjí množím se křikem srn.
Vykleštěn jekotem těžší než teď.
To už jen usínám do spánků.
Uvidime se ještě?
Mnoho námětů příšťích her.
Plátna snů připlouvájí.
R+ty
R9