The Last Ride-Místnost v krvi

Srdce tlouko mě žij přeci.
Ať alespoň ty jsi  se mnou.
Cítilo mě.
V tu chvíli jsem se s odrazem v zrcadle obejmul.
Tolik krve po pokoji.
Stěny spaly uvnitř tebe tenkrát ještě.
Odehrávaly se pokapané,zděné projekce.
Však pouze v červených a nočních barvách.
Rudé obzory hoří.
V nich odehrávan film.
Hledím jakoby a rád.
Jen pohlédnutím ze vzpomínky.
Neuhlídal by  hladině včas.
Mrazy betonové.
Nestalo by  se jakmile nezapomněl.
Koho po nocích navštěvuje.
To až  potom vrátit se k červánkům obzoru.
A na plátně.
Nepoznával  snímky z kterého obzoru jsem to procházel?
Slepeniny  asi trochu slyny už nezbývá.
S Oponou stékalo zahalení.
Také i vlny obrazů v nich přehrávaly nás po zrcadlech.
Jen odřenost odrazům hladím.
Tak ždímám ze zdi zbytky vlchka.
Hledám kruhy bez bouře.
Mezi  spárami jsem tu pro tebe  zakalenost ztrhávál.
Když krev tlačila mě ke stropu, teskně mě hřála.
Její obejmutí bylo blahé.
Když místnost pojmula krve co ještě unesla.
 Tiskla se na mě v noci,rudě sis mě šroubovala .
Též i závity měly hodně zdešenosti z toho venku.
Hladina domova byla asi šibeniční událostí.
Tak plakal jen tak se pocity nesli krví.
V očích  to prominout nemohl.
Jakoby krvavá bouře chřestí mnou,mezi slzou trochu.
Rozeznat kde je ta rána nezhojená.
Nejdříve vypátrat třísky z cest.
Vyplejt plevel to místo v něm jemně zašívala.
Někde v noci ulehnout jen stačilo by.
Ráno lehce zpitej tvary,vjemy no atd.
Zraky stále hlídala by když neprůhlednost večera.
Nevysvlekla ani náznak očím.
Jen podél řeky slíchá šumet vlny.
To drcené o sebe  proud je sebou unáší opět se válejí.
Vysloven i  asi  těžko polámáné kusy mozaiky.
Asi málo  do obrazu vlepit úlomky.
Z nich složit z nich  tvář.
Tak plnil se obsah krve a dál tu je také nějaké noce.
Pokoj je však místnost přeplněná.
Ta krev šumet nedovedla ucpaná místnost.
Praská ve zdech.
V pokoji bezvládně pluje něčí tělo.
Podél stěn kruhovitě.
Však z oblasti nasáklý nebyl o moc víc.
Čtverec vyplněn po okraj.
Jen noc krev tělo a zdi na jedné z nich pruh zrcadla.
Obvykle jsme měli za úkol pozorovat.
Jestly je v místnosti.
Všechno stejné jako obvykle.
Výzkum trvá už dlouze,několik nocí už pracuji.
Zrovna jdu si pro nápoj.
Brzy se v navrát i k jím.
Možná spánek,zda mě  zahlédneš.
Oči budu mít trochu jiné.
To vraty nesemknulé v iluzích snů.
Já jsem to druhé oko čí jsem?
Však tě několikasetkolika?
I jednou  mrknul mnou pocitem.
Krájelo vyřezal ho pláčem do  neznáma i  snové.
Opětovně vzpouzel se něčemu jako realitě nové chvíle.
Proč říct jen proč?
Jenom barvy si do paměti zasklel musel.
Nechtěl  a to ho vgumovalo do sevření mezi rtem.
Mezi sebou jsem sám v klidu asi jo...Abych nezapomněl.
Že neví tě jen sebestřed asi jen kéž nevadím ti?Promiň mi  že výslovně nevidím tvou pářenou vokatost.V slepu se smičkami umotával ztrácen z  krku.
Nehřeje tě to v zimě ve tmě.To mě zbylo v rdusy  nechci je  už více.
Svojí nejmladší hloupenku,umoudřila ses na  obloze?
Zásvit?Viděla jsi něco za rohem?
Jednoho večera plulo  opuštěné tělo trochu jinak.
Vypadalo to že jednou z končetin něco píše na zeď.
Zpozoroval jsem změnu.
Ohlasiljsem na poplach.
.Vyběhl jsem k zrcadlu
Bude už nejspíš pozdě.
Opatrně  jsem se přiblížil.
Poblíž nasotvadotek.
Zmizel jsem.